Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
První čínská restaurace
KDY: ve čtvrtek 14.11.2024 v 17:15 (zdržíme se do 18:00)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou naproti domu kde bývala restaurace
Ve Vodičkově ulici č. 19 stával od roku 1876 novorenesanční dům, v jehož suterénu se nacházel významný bod gastronomické historie 20. století. Dům projektovala dvojice architektů Aleš Linsbauer a Alfréd Kirpal. Nešlo o stavbu nijak výjimečnou, přesto však velmi kvalitní zejména svým dekorativním neorenesančním průčelím s bohatě zdobenými okenními šambránami a mohutnou římsou.
Od konce roku 1958 zde byla otevřena vůbec první čínská restaurace nejen v Praze, ale i v celé republice. Za ambiciózním plánem stál český velvyslanec ve Francii Adolf Hoffmeister, který si čínskou kuchyni zamiloval v restauracích v Paříži i Pekingu a zatoužil dodat trochu světovosti také české metropoli. Vzhledem k tomu, že Čína sdílela s východním blokem stejnou ideologii, nebylo příliš těžké projekt dojednat.
Nejednalo se ale o čínu, kterou si každý mohl uvařit doma. Vařilo se zde podle tradičních čínských receptů z tamních surovin. Prvních několik let zde působili čínští kuchaři, a ti zasvětili místní personál do tajů orientální gastronomie. Nacházel se zde i originální hodnotný nábytek z ebenového dřeva vykládaným slonovinou a perletí, dovezeným z Číny. Dále malované paravány, lustry z papyru, cenné sošky z doby dynastie Ming, vázy a dokonce i jídelní hůlky – vše bylo dovezené. Jen nádobí, na kterém se jídlo podávalo, vyrobila karlovarská porcelánka.
I když se ceny pohybovaly vysoko nad průměrem, bylo tu prakticky stále plno. Exotika Pražanům zachutnala natolik, že bez rezervace nebyla návštěva vůbec možná. Denně se tu scházela pestrá společnost z oblasti šoubyznysu, umění sportu i politiky.
Ačkoli se na mnoho potravin stály fronty, tady nouze nehrozila. Suroviny se objednávali i na rok dopředu. Specialitou byla polévka z hnízd mořských vlaštovek. Další netradiční surovinou byly na menu ve Vodičkově ulici mořské okurky. Exotické suroviny včetně bambusu, sójové omáčky, chilli pasty, černých vajec, rýžového vína či luxusních vlaštovčích hnízd se dovážely lodí přímo z Číny. Tedy alespoň do roztržky Číny se Sovětským svazem na začátku 60. let. Pak začaly dodávky váznout a některé suroviny se chtě nechtě musely nahrazovat tuzemskými alternativami. Také čínští kuchaři museli Prahu opustit. Hosté však na restauraci nezanevřeli – naopak.
Po roce 1989 prošel dům restitucí a koncem roku 1991 byla čínská restaurace uzavřena. Nový vlastník nechal dům zdemolovat. V červnu 2001 byl dům definitivně zbořen. Na jeho místě byla vystavěna novostavba podle projektu architekta Martina Kotíka a ateliéru Omicron-K.
Pár záběrů interiéru můžeme vidět ve snímcích filmů: Na laně, Přísně tajné premiéry, a nebo seriálu Bylo nás šest. Za přečtení také stojí kniha Čínská restaurace aneb Literární procházka Vodičkovou ulicí v Praze a mimořádné zastavení u domu a v domě č. 19 od spisovatele Vráti Ebra.
Tak zase někdy příště na viděnou.