Vítej kačere u naší zvířátkové série, ve které se seznámíme s obyvateli lesa, luk a řek, které můžete na svých procházkách potkat a bez kterých si život nedokážeme představit. Každý tvor je jedinečný a ztráta druhu je obrovskou dírou v naší fauně.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec z čeledi veverkovitých (Sciuridae) obývající široké území v rozmezí od západní Evropy až po východní Asii. V České republice ji lze najít v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Má zrzavou, černou a někdy hnědou srst.
Veverka obecná obvykle dorůstá 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 a 340 g, někdy i více. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý. Charakteristickým znakem veverky obecné jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i veverka obecná ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů.
Zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvena krémově až bíle. Pohlavní dimorfismus není vyvinut. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem.
Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. Obývá dutiny stromů nebo staví na tlustších větvích u kmene hnízdo o průměru 25–30 cm ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou.. Obývá také opuštěná hnízda dravců, případně prázdné ptačí budky. Není teritoriální a okrsky jednotlivých jedinců se značně překrývají.
Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta v hnízdě, protože se vyhýbá případnému nebezpečí. Mezi predátory patří především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata, dále také větší draví ptáci, například káně lesní, nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví v hnízdě delší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h.
Hledáním potravy tráví 60 % až 80 % dne. Tvoří ji především semena šišek, houby, které suší v hnízdě, a různé plody, například vlašské ořechy a lískové oříšky. Část nalezené potravy schovává do „spižíren“ v dutinách stromů, které jí poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích. (Vlašské ořechy také běžně zahrabává.) Při konzumaci potravy sedí „na bobku“, přičemž potravu drží v předních končetinách.
Někteří jedinci se páří již na konci zimy a na samotném počátku jara, tedy během února a března. Většinou je obvyklejší páření v letním období, během června a července. Samec partnerku nachází díky pronikavému pachu, který samice produkuje. Po setkání začne samec partnerku honit po stromech a činí tak až do hodiny před spářením. Před rozmnožováním se samice vykrmují, aby přibraly na váze, jelikož obecně platí, že samice s vyšší hmotností rodí více mláďat.
Samice může mít i dva vrhy za rok, přičemž jeden vrh obsahuje obvykle tři až pět mláďat, která se rodí po 38denní až 39denní březosti. Mláďata se rodí ocáskem napřed a jsou slepá, hluchá a holá. Po narození váží 10 až 15 g a jsou velká jako palec. Plně osrstěná jsou po 21 dnech života, oči se jim otevřou po čtyřech týdnech a chrup se jim plně vyvíjí až po 42 dnech, kdy začínají požírat pevnou potravu. Samice je však kojí až do 8 až 10 týdnů po narození.
Doporučuji začít trasu od čísla 1. V nápovědě naleznete zda se keš nalézá vpravo, nebo vlevo od cesty.
Přeji krásnou procházku a vychutnejte si kouzlo tohoto lesa.
V keši není tužka.