Klíč
Klíč je nástroj používaný k ovládání zámků, které má chránit před nechtěným přístupem. Mechanismy tohoto typu se používaly již od starověku. Jeho vynález je připisován Theodorovi ze Samosu v 7. století před naším letopočtem. I když se vší pravděpodobností byly používány mnohem dříve.
Během 20. století došlo k velmi důležitému vývoji v designu nových systémů zavírání dveří, který dal vzniknout velmi pestré škále klíčů. Většina klasických klíčů je kovová (ocel, mosaz nebo hliník) a slouží k otevření zámku vložením do zámku a otočením. Obecně se skládají z široké části, víceméně kulatého nebo oválného tvaru, s perforací nebo bez, která slouží jako podpěra k manipulaci s ní, a dříku s různými zářezy, drážkami nebo lopatkami, které tvoří více či méně komplikovaný kód. Drážky, jak na dříku, tak případně na čepeli, tvoří první krok kódu, protože zabraňují vložení jiných klíčů s různými drážkami do zámku. Druhý kód je dán zářezy, které zvedají nebo pohybují řadou vaček různých délek, které, když se shodují, umožňují otočení klíče, čímž se uvolní zavírací mechanismus.
Dnes je nejběžnější klíč plochý s normálně konstantní tloušťkou, představec má na plochých stranách drážky a běžně na jedné z hran řadu zářezů různé hloubky a délky, které tvoří soustružnický kód. Když zářezy správně zvednou vačky válce, uvolní se a otáčí se uvnitř svého pouzdra, což umožňuje pohyb samotného otevíracího mechanismu.