Pohádka o Miri a jejích netopýrech
Byla jednou jedna holčička. Měla hnědá očička a jmenovala se Miriam. Byla to veliká parádnice. Ve svých blonďatých vlascích nosila růžové mašle a růžové sponky, chodila zásadně v růžových šatečkách. A měla dokonce i 2 růžové hračky: růžového medvídka a panenku. Ti dva ji všude doprovázeli.
Ale jednoho dne se probudila a byla v postýlce sama... Kde jsou její kamarádi? Nikdo to nevěděl, ani maminka, ani babička (která normálně ví všechno)!
Dva starší bráškové hledali a pátrali po celém okolí. Všechno marné. A tak Miriam plakala a slibovala, že bude úplně ta nejhodnější holčička, jen když se jí růžový medvídek a panenka vrátí. Nejstarší bráška Kristian měl nápad: "Když je nemůžeme najít ve dne, budou v moci temných sil noci!" A druhý bráška Marian (malý filosof a přírodovědec) si vzpomněl na netopýry. Ti přece létají v noci a mohli by tedy pomoci. Večer si Krisík s Marianem stoupli pod lampu na ulici a nemuseli dlouho čekat. Netopýři tu honili hmyzáky, které sem přilákalo světlo. Kluci natáhli ruce se síťkou, která byla tenká jako pavučinka. A za chvíli se v ní třepetal malý netopýr. Mára se mu hluboce uklonil:"Dobrý večer, velký lovče! Mám tu pro tebe několik obzvláště vypasených mušek a hned tě pustím. Jen tě moc prosím, abys nám řekl, jestli jsi někde neviděl malého růžového medvídka s panenkou."
Netopýrek se uklidnil , představil se: "Mé jméno je Kilián." Labužnicky požíral vypasené mouchy a zamyslel se: "Já sám jsem je neviděl.Ale povídá se, že královna noci - černá kočka Šklíba - má nějaké nové zajatce." Krisík hned volal: "Půjdeme tam a vysvobodíme je!" Ale netopýrek vrtěl hlavou, až mu poskakovala ouška: "Žádný člověk se ke Šklíbě nedostane, protože ji chrání mocné kouzlo!" "Tak co budeme dělat? Naše Miri pořád brečí a medvídkovi a panence se určitě také stýská!" Netopýrek Kilián lišácky přivřel oko: "No,pokud byste nalovili ještě sto takových much, pokusím se s kamarády získat ty dva růžováky zpět." Máa s Krisíkem to slíbili a dokonce se hned vydali na lov.
Netopýrek Kilián pak poletoval po celé netopýří kolonii a radil se s kamarády. Dali hlavy dohromady. Žádný člověk nemohl vstoupit do Šklíbina doupěte, ale zvířata mohla. A tak netopýři vymysleli lstivý plán. Kilián si zamaskoval křídla, takže vypadal jako černá myš. Z provázku si dokonce udělal i ocásek. Dva z jeho kamarádů ho naložili na vozíček a vezli ho až ke vstupu do Šklíbina brlohu. Ostatní netopýři se tiše, jako duši, vznášeli nad nimi. Před kočičím pelechem se zastavili a slyšeli brumlání medvídka a slabý hlásek panenky. Hned začali křičet:"Mocná kočko Šklíbo! Neseme ti vzácnou černou myš." Zvědavá Šklíba otevřela a vystrčila svou kulatou hlavu:"Kdo mě to ruší, když noc je ještě mladá?" Netopýři postavili před Šklíbu vozíček s Kiliánem: "Mocná kočko Šklíbo! Jestlipak víš, že tahle černá myš, která není vůbec obyčejná myš, tě může udělat nejmocnější kočkou v celém Brně? Když se ti podaří ji ochočit tak, že ti zatančí , budeš rozumět řeči zvířat i lidí a všichni tě budou poslouchat." Kočka se zálibně olízla:"Sem s tou myší!" Netopýrci, poodjeli s vozíčkem kousek zpět: "Nic není zadarmo. My bychom chtěli tvé dva růžové zajatce. " Kočka se nejprve zamračila, ale pak se jí fousky zase roztáhly: "Stejně s nimi není žádná legrace. Bojí se a nechtějí si se mnou hrát. Ráda vám je dám!" A hned vystrkovala ze dveří růžového medvídka i panenku. Netopýrci poděkovali, vzali vysvobozené hračky za ruku a tlapku a vozíček s Kiliánem přistrčili ke Šklíbě.
Šklíba opatrně vytáhla černou myš z vozíčku: "Jsi nějaká hrbatá... Ale budu na tebe hodná. Ukaž mi, jak umíš tančit!" Kilián se nemotorně protáhl a trošku se zatočil. "Mňauu, dobře,myško, dobře! Ještě trochu!" Kilián se vrtěl a přibližoval se k otevřeným dveřím kočičího doupěte. Točil se jako korouhvička a šup, už byl venku. Kočka nevěřila svým očím, když tančící myška najednou roztáhla křídla a vznesla se do vzduchu. Pokoušela se ji srazit svou tlapou, ale netopýrek byl šikovný a rychlý. Tichým letem se vzdaloval a Šklíba rozzuřeně prskala a skákala do vzduchu: "Jen počkejte vy proradní netopýři! Já vás dostanu a sežeru!"
Ale kde byl konec netopýrů... Od té doby všechny kočky nesnášejí netopýry.
Kilián přivedl zachráněného medvídka i panenku ke Kristanovi a Marianovi. Kluci mu poděkovali a splnili, co slíbili - předali mu velikánský pytlík plný velikánských much. A utíkali domů. Miriam nevěřila vlastním očím. A hned se mazlila s medvídkem a panenkou.