ANNO LIBRI - Velké Karlovice Event Cache

Dnešní event je součástí eventového streaku "300 eventů s Casanovou" s pořadovým číslem "95" a je věnovaný Jiřímu Křenkovi.           

                        Jiří Křenek                                                               2.6.1933 (Velké Karlovice) - 4.12.2008 (Veverská Bitýška)

Vyrostl v rodině valašského bezzemka, strojníka a opraváře na pile, ve svém rodišti navštěvoval obecnou a měšťanskou školu (1939–1948). Poté nastoupil do učení v Elektrotechnických závodech v Mohelnici na Moravě a rok navštěvoval místní střední průmyslovou školu, z níž přešel na vojenskou Školu důstojnického dorostu v Pardubicích a Vojenskou technickou akademii v Brně. Poté působil jako důstojník Československé lidové armády a elektrotechnický inženýr v útvarech protivzdušné obrany v Žatci (1957–1958), Brně (1958–1960) a v Josefově (1961–1965). Po odchodu z armády byl redaktorem v týdenících Čs. voják (do 1970) a Tvorba (do 1972). Dva roky externě studoval dějiny filozofie na brněnské Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (1966–1967). Od roku 1969 žil střídavě v Brně a ve Veverské Bítýšce, od roku 1973 ve svobodném povolání jako spisovatel a scenárista, posléze v důchodu.

První povídky Jiří Křenek uveřejnil na počátku 60. let, dále publikoval prózy, fejetony a glosy. V próze se projevil jeho vypravěčský talent a schopnost psychologického portrétu mikrosvěta obyčejných lidí. Knižně debutoval r. 1963 románem Chlapi o partyzánském hnutí na Valašsku. Dalším námětovým okruhem jeho tvorby bylo vojenské prostředí, z něj čerpá povídková sbírka Zabitá neděle (1967) a román Modrá plachetnice (1968). Během 70. A 80. let se ústředním tématem Křenkova díla stala valašská vesnice a její válečné a poválečné osudy. K partyzánské tematice se vrátil baladickou novelou Pláňata (1972), společenské situaci regionu po r. 1945 a následující kolektivizaci zemědělství věnoval knihy Čas ozimů (1968) a Čas polomů a štěpů (1976).

Rozsáhlá rodová trilogie Valigurky z Kopečka – Vesničanka (1973), Dům mezi modříny (1974), Jahody na stéble trávy (1975) vypráví osudy čtyř žen – matky Valigurky a jejích tří dcer. Vesnickému prostředí zůstal věrný i v detektivce Smyčka (1975) a v próze Bez ženské a bez tabáku (1987), což je přepis úspěšného televizního seriálu. Postupy humoristického románu najdeme v prózách Skřivánek a sova (1981) a Chalupa na spadnutí (1981). Dva svazky nedokončené trilogie, romány Tomáš a Markéta (1984), Panenka z rákosu (1988), se pokoušejí zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence. Jiří Křenek se ve své tvorbě věnoval také dětem, napsal pro ně knihy Dlouhé uši v trávě (1983) a autobiografickou knihu Černé ryby, siví holubi (1988).

Působil rovněž jako úspěšný televizní a filmový scénárista, napsal scénáře k filmům Zabitá neděle (1969), Kateřina a její děti (1970), Deník psaný na vodu (1975), Trnové pole (1980), Noc smaragdového měsíce (1984) ad. a byl i autorem řady rozhlasových her – Vesničanka (1973), Dědic ze zákona (1980) ad.