Karel Řepa
*1895 Nový Ples u Josefova–†1963 Pardubice
Karel Řepa se narodil 23. října 1895 do rodiny pekařského živnostníka jako nejstarší ze čtyř synů. V roce 1909 nastoupil do učení k pardubickému staviteli Františkovi Leiskému, které ukončil roku 1912. Již v době raných studijních let prokázal své výtvarné nadání, jeho kresby památek z Pardubic a z Kunětické hory byly publikovány v jednom z vlastivědných sešitů Pardubicko-Holicko-Přeloučsko vydaném v roce 1909. Po ukončení řemeslného vzdělání následovalo studium na Státní průmyslové škole stavební, které přerušila první světová válka, a tak maturitní zkoušku mohl složit až ve školním roce 1918/1919. Úspěšně vykonané přijímací zkoušky na Státní uměleckoprůmyslovou školu v Praze umožnily Karlu Řepovi studovat speciální školu architektury Josipa Plečnika. Vliv této osobnosti pro Karla Řepu byl natolik výrazný, že svého učitele následoval do Lublaně, kam Josip Plečnik v roce 1921 odešel. Během dvou let strávených v ateliéru J. Plečnika na Lublaňské univerzitě se mezi učitelem a jeho žákem utvořilo pevné pouto přátelství, které přetrvalo až do skonu slovinského architekta. Karel Řepa po návratu do Československa zakotvil v projekční kanceláři Františka Krásného, kde získal další cenné zkušenosti, ale také první ocenění za vlastní soutěžní návrhy (např. návrh zemské výstavy v Brně v roce 1924).
Nezapomněl však ani na město svého mládí, kam směroval stále více svou pozornost jak v oblasti pracovní, tak osobní. Dne 18. dubna 1925 uzavřel v Pardubicích sňatek s Emilií Hassmanovou, dcerou oficiála státních drah, a postupně se jim narodily dvě děti, dcera Ema a syn Miroslav. Karel Řepa nakonec plně přesunul svou profesní činnost do Pardubic a okolních měst. Vedle rodinných domů zde projektoval též budovy veřejné, např. školní objekt v Barchově či Chvaleticích, obecní úřady v Dolní Rovni a Svítkově, které jednotně spojuje zajímavá „skladba hmot a civilní patos“. V Pardubicích se úspěšný architekt také plně zapojil do společenského života – byl členem Spolku výtvarných umělců východočeských, v němž od roku 1933 zastával funkci předsedy. Aktivní byl v oblasti přednáškové i výstavní, snažil se mj. prosadit myšlenku výstavní síně města Pardubic, která se v určitých modifikacích realizovala několikrát, avšak neměla nikdy příliš dlouhého trvání.
Samostatná tvůrčí činnost Karla Řepy byla na konci 20. let 20. století ovlivněna funkcionalismem, za jehož umělecký vrchol je považován soubor výstavních pavilonů pro areál Výstavy tělesné výchovy a sportu v Pardubicích konané v roce 1931. Odborného uznání se za tuto práci Karlu Řepovi dostalo i na mezinárodním poli. Sportovní stadion koncipovaný pro areál výstaviště v Pardubicích byl oceněn na Světové výstavě v Bruselu v roce 1935. Postupné architektovo vyzrávání přineslo příznačný architektonický rukopis, ve kterém bylo typické spojování různých prvků stylů, zejména funkcionalismu a moderny. Období nejaktivnější tvorby Karla Řepy zasáhla 2. světová válka, zásluhou práce na zastavovacím plánu pro Telegrafii (později Tesla) byl uchráněn před nuceným nasazením. Změny po skončení války již pro padesátiletého architekta nebyly tolik příznivé. Ještě v prvních poválečných letech dokončoval své projekty, v nichž dozníval vliv meziválečného funkcionalismu, a vytvořil ve spolupráci s J. Dandou a K. Kalvodou návrh na novou budovu železničního nádraží v Pardubicích, která je považována za vrcholné dílo poválečného funkcionalismu. Samostatná tvůrčí činnost však byla od roku 1949 stále více svazována nuceným zaměstnáním v pardubickém Stavoprojektu. Zde na počátku svého působení pracoval pod vedením Ladislava Machově a v roce 1954 zaujal post hlavního architekta, v němž setrval jen několik let, neboť v roce 1957 odešel do invalidního důchodu. V posledních letech své tvůrčí kariéry již spolupracoval také se svým synem Miroslavem, a to na projektu divadla ve Zlíně (1957) či návrhu úpravy okolí Národního divadla v Praze (1959).
K samotné keši
Karel Řepa se výrazně zasadil o rozvoj pardubické architektury a právě jeho tvorby se bude týkat tento letterbox. Na obrázcích A až F jsou budovy z Pardubic spojené s tímto architektem. Čísla potřebná pro výpočet finálních souřadnic získáte z čísel pouličních lamp nebo sloupů upřesnění viz. níže.
Tato šestičíselná čísla musíte následně úplně ciferovat viz. vzor a dosadit do níže uvedeného vzorce.
Příklad úplné ciferace, číslo lampy je 123456 = 1+2+3+4+5+6 = 21 => 2+1= 3, výsledek úplné ciferace je 3
A lampa vlevo před vchodem, ta směrem k přechodu
B lampa u parkovacího automatu
C lampa před domem
D lampa před domem, ta blíže křižovatce
E sloup u laviček
F lampa naproti domu přes silnici
Umístění keše najdete na souřadnicích:
N 50° 02.(B-1)(C-0)(E-2)'
E 015° 46.(A-1)(D-4)(F-5)'