2.1. - Birkerod, Dánsko
...jsem se zastavil se u jednoho z parků, kde jsem se rozhodl chvíli odpočinout. Sedl jsem si na lavičku a pozoroval děti hrající si na hřišti, a vychutnával si čerstvě upečený dánský chléb. V tu chvíli jsem si všiml, že se kolem mě začínají shromažďovat místní obyvatelé. Byla středa, a to znamenalo, že se chystá tradiční dánský zvyk - společné zpívání. Každou středu se obyvatelé Birkerodu scházeli v parku, aby společně zpívali tradiční dánské písně. Byl jsem nadšený, když mě místní pozvali, abych se k nim připojil. I když jsem nerozuměl všem slovům, cítil jsem se součástí komunity a užíval si radostnou atmosféru.
Po zpívání se ke mně připojila starší dáma, která mi začala vyprávět o historii města a významu tohoto zvyku. Natolik jsem byl nadšený z jejího vyprávění, že jsem se rozhodl, že navštívím místní muzeum, abych se dozvěděl více.
Po návštěvě muzea jsem se vydal na procházku kolem jezera Furesø, kde jsou nádherné výhledy na vodní hladinu a okolní přírodu.
1.2. - někde na Islandu
... jsem se rozhodl navštívit Island. Nikdy by mě nenapadlo, že zažiji něco tak neuvěřitelného. Bylo to jedno z těch dobrodružství, které člověk zažije jen jednou za život.
Byl jsem na túře v oblasti Bjarnalón, kde se setkávají tektonické desky. Krajina byla dechberoucí, s rozlehlými lávovými poli a dramatickými propastmi. Jak jsem se blížil k jedné z těchto propastí, cítil jsem, jak se mi zrychluje tep. Byla to obrovská propast v zemi, která se zdála být bezedná.
Rozhodl jsem se, že se podívám blíže. Pomalu jsem se přibližoval k okraji, když se náhle pod mýma nohama uvolnil kus země. Srdce mi vyskočilo až do krku, když jsem ztratil rovnováhu a začal padat. Naštěstí jsem se v poslední chvíli zachytil o výčnělek skály.
Visel jsem tam, srdce mi bušilo a ruce se mi třásly. Věděl jsem, že musím zůstat klidný. Pomalu a opatrně jsem se začal šplhat zpět nahoru. Každý pohyb byl pečlivě promyšlený, každý úchop pevný. Když jsem se konečně dostal zpět na pevnou zem, lehl jsem si na záda a zhluboka dýchal...
4.4. - Le mans, Francie
..po příjezdu jsem se vydal na procházku po starém městě. Úzké uličky byly plné života, a já jsem se cítil jako v jiném světě. Každý krok mě vedl k novým objevům – starobylé kostely, malebné kavárny a trhy plné čerstvých místních produktů.
Rozhodl jsem se, že se vydám na delší cestu k závodní dráze, která je symbolem Le Mans. Cesta byla dlouhá, ale každá její část byla fascinující. Procházel jsem kolem zelených polí a malých vesniček, kde jsem se zastavil na krátký odpočinek a ochutnal místní speciality.
Když jsem konečně dorazil k závodní dráze, cítil jsem vzrušení. Stál jsem tam, kde se psala historie motoristického sportu, a představoval si, jaké to musí být, když se zde závodníci řítí vysokou rychlostí. Bylo to jako být součástí něčeho většího.
3.6. - Amsterdam, Holandsko
...v Amsterdamu jsem se okamžitě ztratil. Navigace mě vedla přímo do kanálu. Naštěstí jsem si uvědomil, že to není správná cesta, než jsem skončil ve vodě. Chtěl jsem se podívat do malého městečka Zaanse Schans, známého svými větrnými mlýny. Cesta byla dlouhá a tak jsem se rozhodl půjčit si kolo. Po pár minutách jsem zjistil, že jízda na kole po dlažebních kostkách je jako jízda na býkovi. Ale co bylo důležitější, uvědomil jsem si, že jsem zapomněl svačinu i pití. Do Zaanse Schans jsem ten den nedojel, ale za to jsem ochutnal několik různých skvělých sýrů z místní farmy a taky pár produktů z vyhlášených Trappist minipivovarů.
5.3. - Řím, Itálie
...stál jsem na náměstí Piazza Navona a snažil se najít cestu zpět k hotelu. Místo toho jsem se ocitl u fontány, kde jsem se rozhodl hodit minci pro štěstí. Mince se odrazila od vody a zasáhla kolemjdoucího do čela. Ten se na mě podíval s výrazem, který říkal: "Vaffan Gulo!"
Rozhodl jsem se, že se vydám na další náměstí, Piazza di Spagna. Cesta byla dlouhá a já jsem se rozhodl koupit si gelato. Po pár minutách jsem zjistil, že jíst gelato a zároveň hledat cestu je jako pokoušet se o multitasking na mistrovské úrovni. Gelato skončilo na mé košili a já jsem se ocitl u Španělských schodů, kde jsem se rozhodl chvíli odpočinout.
1.1. - Budapešt, Maďarsko
...jsem se chtěl podívat na mobil, abych zjistil, kde jsem, uvědomil jsem si, že jsem ho ztratil. Panikařil jsem a začal prohledávat všechny kapsy a tašku, ale mobil nikde. Rozhodl jsem se vrátit na náměstí Hősök tere a doufal, že ho tam najdu.
Když jsem konečně dorazil zpět na náměstí Hősök tere, cítil jsem se jako mezinárodní vítěz maratonu. A pak jsem ho uviděl – můj mobil ležel na lavičce, kde jsem si předtím sedl. S úlevou jsem ho zvedl a slíbil si, že budu opatrnější. Slunce pomalu zapadalo, a já jsem se vracel do hotelu s pocitem naplnění. Budapešť mi ukázala svou krásu a historii.
4.4. - Berlín, Něměcko
...navštívil jsem místo, které je pro Berlín opravdu zvláštní – pozůstatky Berlínské zdi. Procházel jsem kolem úseků, kde zeď kdysi stála, a uvědomil si, jak moc se město změnilo. Místa, kterými zeď vedla, lze stále poznat podle výšky stromů – ty v někdejším "pásmu smrti" jsou totiž mnohem mladší než stromy zasazené za německé a pruské monarchie.
Šel jsem na náměstí Alexanderplatz a rozhodl se, že si dám pivo v jedné z místních hospod. Bylo to ideální místo, kde jsem mohl pozorovat ruch města a nasávat atmosféru. Čas plynul pomalu, a já jsem si užíval každou chvíli.
5.5. - Plymouth, Anglie
Když jsem se rozhodl navštívit Plymouth, věděl jsem, že mě čeká dobrodružství. Po příjezdu jsem se vydal na procházku po městě, kde mě okouzlily historické památky a přístavní atmosféra.A já si uvědomil, že tohle město je pro mě naprosto neznámé.
U Plymouth Hoe jsem stál na vrcholu útesu a pozoroval nádherný výhled na moře. V národním akváriu se procházel kolem obrovských nádrží plných mořských tvorů a cítil jsem se jako v jiném světě. Bylo fascinující vidět žraloky, rejnoky a další podmořské tvory zblízka.
Heslem je české slovo.
Kam by ses chtěl/a podívat Ty? 
Jaká je/byla vaše TOP destinace? Hoďte mi tipy do logu