Čas vzpomínání – Svátek Všech svatých a Dušičky

Původ vzpomínkových festivit podzimního období můžeme vysledovat v keltských (později pak také slovanských) tradicích. Představuje jej zde především svátek Samhain, který je možno označit jako protipól jarního Beltainu, který také půlí čas mezi rovnodenností a slunovratem. Zatímco Beltain značí začátek doby léta, u Samhainu jde o počátek zimní periody. Pro oba je pak typické zapalování ohňů, byť u každého z jiných důvodů.

Napříč kulturami se tyto dny pojí se světem mrtvých, který představuje paralelu s ubývajícím a „umírajícím“ sluncem (přichází období největšího úbytku světla) a nástupem zimy. Šlo také o čas, kdy se propojují a vzájemně ovlivňují světy živých a mrtvých. Vzhledem k tomuto spojení obou světů konkrétní obyčeje a rituály často pracují jak s ochranným, tak škodlivým vlivem zemřelých.

Pro vývojově starší předkřesťanské rituály je typický spíše jejich apotropaický význam jako ochrana před mrtvými – zapalování ohňů mělo odehnat škodlivé temné síly, častá byla také motivace „uplatit“ mrtvé, aby ze záhrobí svět živých neovlivňovali. S příchodem křesťanství však sledujeme významový posun a důraz na pozitivní vliv tohoto propojení světů, a také snahu živých naopak pomáhat mrtvým (ulehčení útrap v Očistci při Dušičkách atp.).

Svátek Všech svatých

Svátek (či též Slavnost) Všech svatých připadá každoročně na 1. listopadu (zde je patrná návaznost na předkřesťanský Samhain a jeho významové překrytí). V křesťanské tradici se jedná o připomínku všech kanonizovaných a blahoslavených. Počátky tohoto svátku sledujeme v 7. století, ovšem až v 9. století se ustálil termín na přelomu října a listopadu.

Dušičky

Dušičky (Památka zesnulých) následují další den – 2. listopadu. Na rozdíl od Svátku Všech svatých a připomínky světců je u nich patrný důraz na osobní rovinu – jedná se především o připomínku blízkých zemřelých. Tradicí, která přežívá do současnosti, je zapalování svící na hřbitovech. Zde vidíme návaznost na původní ohňové rituály, jen s obráceným přístupem (oheň zde neslouží jako ochrana před záhrobím, ale připomínka blízkých).

Tato krabička je hlavně jako vzpomínka na kamaráda Jozefa (topar), který bohužel 7. řijna podlehl vážné nemoci.