Upozornění!!!
K rozhledně je zákaz vjezdu
ARCHEOLOGIE MIKROREGIONU TUČÍNSKÉHO POTOKA – KRAJINOU NAŠICH PŘEDKŮ Krajina v okolí dnešní obce Tučín byla osídlena již od pravěku. Mikroregion Tučínského potoka je po stránce archeologické nesmírně zajímavým územím v rámci celého přerovského regionu. Z geomorfologického hlediska se jedná o mimořádně exponované území na rozhraní pahorkatiny a nížiny. Důležitou roli při vzniku nejstaršího osídlení sehrál Tučínský potok pramenící v trati “Šerý” a rovněž existence zdrojů minerálních pramenů v místě zaniklého lomu sladkovodního vápence – travertinu. Minerální prameny vyvěrající po tisíce let při severovýchodním okraji obce přispěly ke vzniku travertinové kupy, která představuje mimořádně významnou geologickou i paleontologickou lokalitu nadregionálního významu. Z tohoto vodního zdroje je dodnes v letních měsících napájen bazén na tučínském koupališti. Nejstarší doklady osídlení zanechali lovci a sběrači procházející krajinou v okolí dnešní obce ve starší době kamenné v období mladého paleolitu před více než 30. tisíci lety. Z vrcholových partií táhlých hřebenů a míst s dalekým výhledem do okolní krajiny mohli pozorovat velkou stádní zvěř procházející podél toku řeky Bečvy Moravskou branou, která představuje jeden z nejvýznamnějších přírodních koridorů ve střední Evropě. Na polích v okolí Tučína a sousedního Podolí dodnes nacházíme bíle patinované kamenné štípané nástroje zhotovené převážně z pazourku, které po sobě zanechali mladopaleolitičtí lovci. Tábořiště lovců se nacházelo rovněž ve strategické poloze na vrcholu kopce Skleňák (289,1 m n. m.), která se nachází nedaleko od místa plánované rozhledny. Prozatím ojedinělé nálezy dokládají osídlení v období mladší doby kamenné – neolitu (5500 – 4000 př. n. l.). Jde o kamenné broušené a vrtané nástroje prvních zemědelců (sekery a sekeromlaty). Za unikátní lze považovat drobnou sekerku vybroušenou ze šedozeleného jadeitu objevenou v trati “Šerý” koncem 19. století. Z pozdní doby kamenné – eneolitu (4000 – 2000 př. n. l.) pochází náhodný nález jednoduchého sekeromlatu tzv. bezuchovského typu, který byl typickým předmětem ukládaným do mužských hrobů kultury se šňůrovou keramikou. Doklady sídlištních aktivit v mladší době bronzové (1300 př. n. l. – 1000. let př. n. l.) jsou mnohem výraznější. Jedná se především o nálezy keramiky a zlomky bronzových předmětů (srpy, jehlice) kultury lužických popelnicových polí v trati “V šerém”. Z blíže neznámého místa pochází starší náhodný nález bronzové sekery s ouškem. V pozdní době bronzové (1000 př. n. l. – 750 př. n. l.) a starší době železné - halštatské (750 př. n. l. – 5. stol. př. n. l.) stávala pravěká osada v horní části svahu pozvolna klesajícího směrem severním k levému břehu Tučínského potoka. Zde v místě starého sadu v poloze „Pod Hájkem“ prozkoumali archeologové během stavby rodinného domu v roce 2014 několik sídlištních jam, jejichž zásypy obsahovaly pravěkou keramiku a zvířecí kosti. V nalezeném souboru byly zastoupeny především kosti tura domácího, prasete, ovce či kozy, v menší míře pak kosti prasete divokého či jelena, což naznačuje, jaká zvířata místní obyvatelé chovali a čím si zpestřili jídelníček před více než 2500 lety. Nalezené zlomky nádob nesou rytou, vhloubenou a plastickou výzdobu. Po tvarové stránce je keramika velmi pestrá, v souboru jsou zastoupeny zásobnice, amfory, misky, koflíky, ale třeba i zlomek keramického cedníku. Osada Keltů v mladší době železné – laténské (450 – 50/30 př. n. l.) stála na pravém břehu potoka mezi Tučínem a Želatovicemi v trati “Ve šraňku”. Keltové přinesli do běžného života řadu technologických inovací. Mezi ty nejdůležitější patřilo zavedení hrnčířského kruhu, rozvoj železářské výroby, sklářství, uměleckých řemesel. Jako první na našem území začali razit vlastní mince ze zlata a stříbra. Na lokalitě byl kromě zlomků typické keramiky s výraznou příměsí drceného grafitu nalezen také zlomek náramku z kobaltově modrého skla, který reprezentuje oblíbený kruhový šperk keltských žen. Jak napovídají výsledky dlouholetého archeologického průzkumu v oblasti mezi Přerovem, jeho místní částí Kozlovice a obcemi Radslavice, Sušice, Tučín a Želatovice, bylo celé území poměrně hustě osídleno Kelty v mladší době železné a v prvních staletích nového letopočtu germánských obyvatelstvem ve starší době římské. Jednotlivé osady vznikaly na březích potoků a koncentrovaly se kolem jižního ústí Moravské brány. V této době probíhaly krajinou Moravské brány staré dálkové obchodní stezky propojující sever s jihem Evropy, z nichž nejznámější byla legendární Jantarová stezka. Její název je odvozen od fosilizované pryskyřice – jantaru, který byl v období antiky nesmírně ceněnou komoditou. Menší valoun surového jantaru byl rovněž nalezen při severním okraji katastru obce Tučín v trati „Haletínky“. V době římské (50/30 př. n. l. – 4. století n. l.) si stejné místo pro osídlení po odchodu keltských obyvatel zvolili příslušníci germánských kmenů okolo poloviny 2. století našeho letopočtu. Na sídlišti u Tučína byly nalezeny převážně zlomky jejich ručně zhotovené domácí germánské sídlištní keramiky. V menší míře byly zastoupeny části nádob importované římskoprovinciální keramiky. Z lokality byly získány dvě stříbrné římské mince. Jednou z nich je denár s ražbou Diva Faustina, který pochází z mincovny v Římě. Faustina I. byla manželkou římského císaře Antonia Pia (138 -161 n. l.). Tato ztrátová mince je téměř neopotřebovaná a její nález poukazuje na existenci původních obchodních komunikací, které procházely nejen krajinou Moravské brány před dvěma tisíci lety. Dokládá rovněž čilé kontakty s Římským impériem v době, kdy stratégové římské armády plánovali a posléze realizovali náročné vojenské operace s cílem pacifikovat tato území a rozšířit svou moc daleko na sever od Dunaje. Nejstarší archeologicky doložené středověké osídlení pochází z pozdní doby hradištní z 12. století. Tato osada předcházela vzniku pozdější obce Tučín, která je poprvé v písemných pramenech zmiňována k roku 1351. Umístění rozhledny na táhlém hřbetu mezi obcemi Tučín a Podolí je velmi vhodně zvoleno. Jedná se o místo dalekého rozhledu s nadmořskou výškou okolo 300 m, které umožní budoucím návštěvníkům pozorovat nejen samotné údolí Tučínského potoka s malým vodním dílem - retenční nádrží Plavisko a okolní zástavbou obce, ale rovněž zvlněnou krajinu Tučínské pahorkatiny. Směrem severním od obce Tučín se na horizontu rýsují hřebeny Oderských vrchů a táhlé hřbety Tršické pahorkatiny, které společně lemují severní okraj Moravské brány. Na straně druhé směrem východním se nabízí dech beroucí pohled na vzdálené vrcholky Hostýnských vrchů s posvátnou horou Hostýn (735 m n. m.) a nejvyšším vrcholem Kelčským Javorníkem (865 m n. m.). Kam oko dohlédne se rozprostírá krajina našich předků, kterou osídlili před mnoha tisíci lety, jak dokládají také početné archeologické nálezy na katastru obce Tučín. Ty jsou nedílnou součástí kulturního dědictví České republiky, které je potřeba nejen chránit, ale zároveň vhodnou formou prezentovat nejen nám současníkům, ale zachovat a předat budoucím generacím. Využití tradičního místního sladkovodního vápence travertinu ke stavbě spodní části konstrukce rozhledny podtrhuje význam využití tohoto stavebního materiálu. V době největšího rozmachu těžby v tučínském kamenolomu byla tato atraktivní hornina využívána pro dekorativní účely a byly s ní obkládány významné stavby v rámci bývalého Československa.