Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
Píše se dvacátý čtvrtý den měsíce července roku 1966 a Brno se probouzí do pošmourného nedělního rána. Když se okolo pečlivě připravené trati nashromáždí přes sto tisíc diváků, je jasné, že 16. ročník Velké Ceny Československa může začít. Podaří se ukořistit českým jezdcům nějaké body? Umístí se místní miláček Franta Šťastný nebo Gusta Havel na bedně? Valná většina netuší, že budou svědky ojedinělé události v dějinách motocyklových závodů. One man show předního britského jezdce Mike Hailwooda, který zvítězí ve všech závodech, ve kterých nastoupí. První dopolední závod je muší váha do 125ccm, tu Hailwood nejezdí. Pak to ovšem začne.
Po této nejnižší kubatuře následuje start třídy do 250 kubíků a na čele se usadí dvojice Phil Read (MV Agusta) a Mike Hailwood na Hondě. Po celý závod je to souboj pouze těchto dvou jezdců. Kolo za kolem projíždí tato dvojice v sevřeném šiku, Read téměř celý závod vede, Hailwood těsně za ním a ostatní daleko za nimi. Takto to pokračuje celých osm kol a je jen otázkou, zda Hailwood opravdu nemůže Reada předjet, nebo zda pouze taktizuje a jede jen to, co potřebuje. Rozhodnutí přichází v posledním, devátém kole. V Baltisbergerově zatáčce nasazuje Mike k trháku, kohoutovickými serpetinami projiždí v čele a Read už nestačí kontrovat.
Krátká přestávka a následuje závod do 350 ccm. V něm byl Hailwoodovi hlavním soupeřem Giacomo Agostini. Vždyť to také byli dva vedoucí jezdci mistrovství světa s rozestupem pouhých tří bodů. Obecně se očekávalo, zda „třipade“ budou obdobným těsným soubojem o vítězství jako čtvrtlitry. Tentokráte však hned od začátku ukázal Hailwood na Hondě, kdo bude režírovat průběh závodu a nedal Agostinimu ani jeho MV Agustě v podstatě žádnou šanci. Od startu šel hned do vedení a první příčku bezpečně držel až do cíle. S naprostou jistotou neustále svůj náskok navyšoval až na půl minuty, jen v samém závěru trochu zvolnil a Ago tak svou ztrátu poněkud stáhl.
Hailwooda zastihla naše Velká cena v úžasné formě a jako žhavý favorit nastupoval rovněž do závěrečného závodu pětistovek. Jako největší soupeř stál proti němu především opět Agostini. S ostatní konkurencí se v boji o vítězství nedalo příliš počítat, ale tentokráte nebyl Hailwoodovi vážnějším konkurentem ani sám Ago. V deštivém závodě to byla Hailwoodova krasojízda stylem start-cíl a suverénně si dojel pro třetí vítězství dne, když za ním druhý v cíli Agostini zaostal o více než jednu a čtvrt minuty.
Při vyhlašování vítězů se na Hailwoodovu počest hrála již potřetí za sebou „God Save the Queen“, ale ten se vyhlášení vítězů nezúčastnil. Po skončení závodního programu se do prostoru stupňů vítězů nahrnula spousta diváků, kteří chtěli zblízka spatřit největšího hrdinu dne. Čekalo se dlouho a nikdo pořádně nevěděl co se děje, ale Mike prostě nepřišel. Až později se řediteli závodu a činovníkům FIM omluvil, že po absolvování tří náročných závodů byl natolik unaven, že nebyl schopen absolvovat závěrečný ceremoniál a přidružené „davové šílenství“. Omluva byla sice akceptována, přesto se FIM později zabývala otázkou maximálního počtu startů na jedné Grand Prix. Mike Hailwood tento svůj kousek v podobě trojnásobného vítězství v jeden den, provedl během své kariéry celkem pětkrát. On a Jim Redman (tomu se to podařilo 1x) jsou tak navždy jedinými jezdci, kteří tohoto triumfu dosáhli. V dnešní době to již není možné.
Mike Hailwood, známý pod přezdívkou „Mike the Bike“, se narodil v roce 1940 do rodiny bohatého motocyklového nadšence Stana a během let se jen potvrdilo, že půjde v jeho stopách. V sedmnácti letech Mike poprvé závodil na Mistrovství světa silničních motocyklů a už o čtyři roky později si vychutnával svůj první titul mistra světa. Fanoušci a stejně i soupeři ho uznávali díky sympatickému přístupu a pokoře, která mu zůstala i v dobách největší slávy. Byl považován za správného chlapa a zatraceně dobrého jezdce, který umí být velmi rychlý v zatáčkách a jezdí tak přesně, že v každém kole drží stejnou přesnou stopu. Dokáže si bravurně poradit i s hůře nastaveným či méně výkonným motocyklem a nikdy se nevymlouvá.
Stal se 9x motocyklovým mistrem světa a vyhrál 76 Velkých cen. Během své motoristické kariéry přesedlával z jedné stopy do dvou. Závodil ve Formuli 1, v automobilových prototypech 24 hodin Le Mans, v motocyklové Tourist Trophy na ostrově Man, stal se mistrem Evropy Formule 2....
No schválně posuďte sami, jak dokázal skloubit dvě naprosto odlišné disciplíny a oceňte jeho nasazení a výkon v posledním červencovém víkendu roku 1964:
čtvrtek – trénink na motocyklovou GP Nizozemí v Assenu
pátek – trénink na GP Francie F1 na okruhu v Rouenu
sobota – vítězství ve třídě 500 ccm v Assenu
neděle – start v GP Francie ve voze Surtees seriálu Formule 1
Jeho automobilová kariéra skončila v roce 1974, po nehodě na Nürburgringu. Během svého působení však nenavázal na svá skvělá umístění za řídítky tovární Hondy, ale přesto se ve Formuli 1 dostal dvakrát na podium za druhá místa.
Do myslí mnohých se zapsal svým hrdinským činem při Grand Prix Jižní Afriky seriálu Formule 1 v roce 1973. Přes vlastní ohrožení vytáhl z hořícího vozu Claye Reagazzoniho a zachránil mu tímto život. Za svůj čin obdržel jedno z nejvyšší britských státních civilních vyznamenání – Medaili krále Jiřího.
V roce 1975 se po dlouholeté známosti oženil s Paulinou, matkou svých dvou dětí, a usadili se nedaleko Birminghamu. Jeho osud se naplnil při dopravní nehodě zaviněné řidičem kamionu, který se otáčel na dálnici kousek od jejich domova. Hailwood neměl šanci srážce zabránit a o dva dny později 23. března 1981 v nemocnici zemřel. Jeho devítiletá dcera zahynula na místě, ale mladší syn David nehodu přežil. Řidič kamionu dostal pokutu 100 liber.
V podobě Mike Hailwooda odešel jeden z velikánů motorsportu, čest jeho památce.
Ke keši: Jedná se o biltema keš. Pro neznalé sděluji, že krabka je pověšena na stromě ve výšce asi 5m. Sundat a vrátit zpět ji lze pomocí čehokoliv dostatečně dlouhého s patřičně vyvedeným koncem. To dostatečně dlouhé bývá obvykle teleskopické a podobné rybářskému prutu. Auto prosím zanechejte u úvodních souřadnic a nejezděte až ke keši. Ač se to nezdá, je tu celkem provoz.
Jo a abych nezapomněl... Ten správný strom naleznete ve vzdálenosti 133m a pod úhlem 280° od úvodních souřadnic.
Poznámka pár dní po publikaci: Ověřovač někomu nemusí zezelenat, nebojte, pokud se budete řídit selským rozumem, tak krabku najdete. Moc možností v lokaci není.
Zdroje: motorkari.cz; motozem.cz; garaz.cz; motorsport.com; fineartamerica.com; ttracepics.com
Děkuji hráči ExplorerB, že se vzdal boje o FTF a udělal mi betatest.
Stupně vítězů: 1.-Derek- + Sinuhet + pts14 , 2.Lugiaa , 3. stamira
