Slepé uličky
Jak už to tak bývá, keš na výchozích souřadnicích nehledejte.
Podle všeznalé wikipedie může být slepá ulička označení pro slepou pozemní komunikaci, nebo se tak jmenují některá hudební, literární i filmová díla a přeneseně se tak označuje bezvýchodná situace. Tak se na to podíváme podrobněji.
Slepá ulice je taková pozemní komunikace, která na určitém místě končí, popřípadě nelze dále pokračovat v jízdě (na konci silnice je zákaz vjezdu) a je potřeba se otočit. Slepá pozemní komunikace nemůže být současně jednosměrnou. V Českém Těšíně můžete například najít Slepou uličku Járy da Cimrmana, polsky Ślepy Zaułek Járy da Cimrmana.
Dopravní značka svislá IP10a
A slepá ulice může být i Slepá s velkým S. Ulice s tímto názvem najdeme u nás v několika městech (např. v Českém Krumlově nebo v Prachaticích).
A co slepé uličky v hudbě? Třeba krásný duet Miro Žbirky a Mariky Gombitové ( 1980, album Doktor Sen ). Určitě stojí za poslech, ale jestli vás zavede k pokladu to nevím ( ale tuším).
A samozřejmě ani v literatuře nechybí Slepé ulice a uličky. Například vědeckofantastická povídka spisovatele Isaaca Asimova, která vyšla poprvé v březnu 1945 v časopise Astounding Science Fiction. U nás to byl třeba román Václava Řezáče z roku 1972.
I díky filmu Romana Polanskeho Cul-de-sac z roku 1966 se dostaneme pomocí dvou zraněných gangsterů ukrývajících se na starém hradě do slepé uličky ( film byl oceněn na MFF 1966 v Berlíně Zlatým medvědem).
Jak jistě všichni vědí, tak pionýrem slepých uliček byl Jára Cimrman. Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé! Tak jestli jste se při luštění této kešky ocitli ve slepé uličce, tak to je mi líto. Pro někoho to bude obtížnost D1 (kouknu a vidím), pro někoho D5.
A samozřejmě pro všechny na závěr připojuji přání, ať naše životní cesty nekončí ve slepých uličkách.