Poetický adventní kalendář 2024 - Okénko *22
BOHUSLAV REYNEK
Vánoce 1970
Dnes je čtvrtá neděle letošního adventu. Na adventních věncích se rozzářila poslední svíce, zvaná andělská. A tak báseň, které bude dnešní okénko věnováno, se více než nabízí, neboť o tomto dnu hovoří.
Dnes bych vám chtěl představit dalšího významného básníka z Vysočiny. Bohužel, ani o něm se naše generace, navštěvující vzdělávací ústavy v době "osmdesátek", učit nemohla, neboť jeho dílo v té době nesmělo být publikováno ani vydáváno.
Důvodem zákazu bylo to, že se jednalo o českého básníka, malíře, grafika a překladatele, silně ovlivněného křesťanstvím. V jeho tvorbě, ať již psané nebo grafické, se po celou dobu odráží témata zájmu o přírodu a zvířata, ale také náměty z biblických příběhů.
Tím nejdůležitějším, co jeho obrazy a knihy propojuje, bylo ale hledání Boha.
Bohuslav Reynek se narodil v malé obci Petrkov (nedaleko Havlíčkova Brodu) v rodině statkáře. Po základní škole ve Svatém Kříži navštěvoval reálku v Jihlavě. Zde se setkal s profesorem Maxem Eislerem, který ho nasměroval j zájmu o literaturu a výtvarné umění.
Během mladých let odjel poprvé do Francie, což byla z jeho pro jeho další život osudová cesta.
V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše (ano to je ten, který pomáhal s vydáváním knih i Jakubu Demlovi, ale nerozešel se s ním právě v dobrém). Bohuslav Reynek s vydavatelem Florianem spolupracoval až do konce jeho života a ovlivnil tak mnoho edic, v tomto nakladatelství vznikajících (např. Dobré dílo). Zde vycházela jak jeho autorská tvorba, tak i překlady francouzské prózy a poezie. To vše bylo doplňováno také četnými Reynkovými grafikami.
Při jedné z dalších cest do Francie se v roce 1923 seznámil se svojí budoucí ženou Suzanne Renaudovou, kterou si o tři roky později vzal v Grenoblu za ženu. Příštích deset let pak společně se dvěmi malými syny žili střídavě ve Francii a na statku v Petrkově. Sem se Bohuslav Reynek vrací po smrti svého otce, aby se ujal správy celého statku. Další období ale nebylo příliš příznivé pro soukromé podnikání. Rodina statek opouší nejprve roku 1944 během druhé světové války. Po válce se na statek sice vrací, ale roku 1948 je statek znárodněn a Bohuslav Reynek zde dál pracuje jako dělník.
Násilné znárodnění však z druhé strany mělo (můžeme-li to tak říci) pozitivní vliv na jeho básnické i grafické dílo, které dozrálo v osobitý projev. Bohuslav Reynek zde rozvíjí především techniku suché jehly a leptu. Jeho nejvýznamnější díla pocházejí z let 1948-49 (cyklus Job) a 1955-60 (don Quijote).
Během svého života Bohuslav Reynek vytvořil více jak 600 obrazových děl.
Vraťme se ale k literární činnosti. Reynkova poezie dlouho vycházela v malých, bibliofilských nákladech. První souborné vydání jeho veršů vyšlo až v roce 1969.
První Reynkovy sbírky (Žízně a Smutek země) byly ovlivněny symbolismem a impresionismem. Po první světové válce vyšly další knihy - Rybí šupiny, Had na sněhu a také část sbírky Rty a zuby. Zde se projevil Reynkův ostře vyhraněný pohled na svět, vyznačující se jeho negativním vnímáním. V námětech převažují apokalyptické motivy.
Obrat k jinému nazírání na svět pak přichází se sbírkou Setby samot (1936). Tento náhled spočívá zejména v tom, že již okolní svět pouze nekritizuje, ale popisuje vnímané reálie.
Na závěr stručného medailonku Bohuslava Reynka je třeba uvést ještě jednu poznámku. Celé jeho literární i grafické dílo se dočkalo plného uznání a představení širší veřejnosti až po pádu komunismu na počátku 90.let.
Když pojedete po silnici číslo I/38 z JIhlavy do Havlíčkova Brodu, můžete odbočit ve Svatém Kříži do obce a zastavit se na místním hřbitůvku. U hřbitovní zdi zde najdete hrob Bohuslava Reynka i jeho ženy. Tu krátkou zastávku a třeba i rozsvícení svíčky si tento básník více než zaslouží.
Jak na kešku?
Poděkování :
- Revírníku Alexovi za publikaci celé adventní série
- Pavlovi za grafické ztvárnění letošních krabiček
- Lucce, která se podílela na grafice šifer
- Márovi, který se zhostil "betatestu" šifer
