Kytary Mystery Cache

Věnováno památce Štěpána Urbana (4. 10. 1913 – 4. 5. 1974),
kytarového  virtuóza,  skladatele,  profesora  pražské  konzervatoře,  astrologa,
antroposofa, básníka a spisovatele a také zakladatele české klasické kytarové školy. 

Co Čech, to muzikant.
Čechy – konzervatoř Evropy.
V hudbě život Čechů.

Bejvávalo, bohužel! Ale ještě před 60 lety snad každý druhý mladý člověk měl doma kytaru a skoro každý uměl aspoň čtyři akordy na „Dajánu“. Na oživení zájmu o kytaru tehdy měli zásluhu hlavně Beatles, Elvis Presley, Paul Anka  a naše skupiny Olympic, Mefisto, Matadors a další. Písničky Ježka, Voskovce a Wericha nebo Šlitra a Suchého vedle trampské „klasiky“ nemohly chybět při žádném táboráku nebo posezení s kytarou. Vývoj ale šel chtě nechtě kupředu (i když o tom směru mám určité pochybnosti...).

Přibývali i zájemci o studium hry na klasickou kytaru na LŠU a na konzervatořích. Jména jako Š. Urban, J. Jirmal a M. Zelenka jsou už dnes skoro zapomenuta, ale nahradili je třeba Š. Rak, L. Brabec nebo V. Mikulka. A také Lenka Filipová nezapírá, že studovala hru na klasickou kytaru. Tímto úvodem chci naznačit, že se budu zabývat hlavně kytarou klasickou, také známou jako koncertní  nebo důvěrně nazývanou „španělka“. 

Z historie kytary

Kytara je nástroj strunný, na němž se tóny vyluzují drnkáním nehty nebo trsátkem a kde výšku tónů určuje zkracování volné délky strun na hmatníku nástroje. Tóny jsou zesíleny rezonancí korpusu (těla) kytary. 

První vyobrazení nástroje podobného kytaře je na chetitské kresbě z 18. stol. př. n. l.  (obr. vlevo).  Z Chetitské říše se asi dostala do Egypta a odtud do Řecka a Říma. Nesmíme si ji ale plést s řeckou kitharou, která měla blíž k harfě. Po pádu Západořímské říše se tento nástroj objevil u Arabů a asi v 8. století se kytara společně s loutnou dostala do Španělska. Podle jiných autorů ale přenesli latinskou kytaru na území současného Španělska už římští vojáci během 1. stol. př. n. l. Ať tak či onak, ve Španělsku došlo k velkému rozkvětu kytarové hry i k technickému vylepšení prvních kytar. Ze Španělska se později rozšířila do ostatní Evropy, nejprve do Francie a pak do Itálie, kde se stala velmi oblíbeným hudebním nástrojem. Ale ani ostatní Evropa nezaspala. Na tehdejší kytary a loutny se od 12. století doprovázeli trubadůři, truvéři, minnesängeři atd. – např. český král Václav II. prý na loutnu hrál docela obstojně a k tomu samozřejmě zpíval. V době renesance se kytara dále zdokonalila, když se inspirovala italskou violou da mano a španělskými vihuelami. Dalším vývojovým stupněm byla barokní kytara. V 18. stol. dochází k postupnému přechodu z pětistrunné kytary na šestistrunnou a postupně získávala současnou podobu i proporce. Na počátku 19. století přichází takzvaná romantická kytara, která je typická menším korpusem a menzurou, takže doma moc nepřekážela a dala se snadno brát na výlety a pikniky. Hrál na ni kdekdo, zvláště paní a dívky. V druhé polovině 19. století se postupně dotváří obraz dnešní klasické kytary, a to především zásluhou španělského výrobce kytar Antonia Toresse.

Současnost

Klasická kytara („španělka“) se skládá z hlavice-1, krku-2 a korpusu (těla)-3. V hlavici je zabudována strunová (ladicí) mechanika-5, na krku je důležitý hmatník-6 s kovovými pražci. Korpus je tvořen přední (ozvučnou) deskou-7 – obvykle ze smrku nebo cedru (i když to není cedr, ale zerav čili tůje), luby-4 a zadní deskou zhotovenými ze dřeva různého původu i kvality (od překližky až po např. mahagonový, javorový nebo palisandrový masiv). V přední desce je kruhový rezonanční otvor-8 (důležitý pro šíření zvuku) a je na ní přilepena kobylka-9. Struny u klasické kytary musí být nylonové, protože kovové mají velký tah a kobylka by se časem odlepila. Ladění strun se ustálilo na E A d g h e¹, přičemž se noty zapisují o oktávu výše, než znějí. Existují i modely pro styl flamenco, které mají jasnější zvuk, nižší dohmat a kratší dozvuk. Pro děti a menší ruce se prodávají modely od  1/4 do 7/8 velikosti. Klasické kytary vyrábí celá řada firem, např. Alhambra, Pablo Vitaso, Admira, Yamaha a také mnoho čínských výrobců. Cena 4/4 modelů začíná něco málo pod 2000 Kč u překližkových kytar, 4 tisíce a víc stojí polomasivní (přední deska je masivní, zadní a luby jsou „vrstvené“, tj. z překližky) a slušnější celomasivní španělku pod 15 tisíc asi těžko pořídíte. Na druhém konci nabídky e-shopů nalezneme třeba Yamahu za 250 tisíc korun nebo dokonce Ramireze za 705 tisíc...

Na klasickou kytaru se hraje prsty. Levá ruka obsluhuje hmatník-6. Ten je na průřezu plochý a je širší (cca 52 mm) než u ostatních kytar. Na hmatníku jsou umístěny kovové pražce, které zajišťují ozvu stejného tónu, i když je prst někde na poli mezi dvěma pražci. Rozhoduje pražec bližší kobylce. Pravou rukou se drnká bříškem nebo nehtem palce a nehty 2., 3. a 4. prstu. Existují i kytary (a baskytary) pro leváky. Ti drží nástroj obráceně (jako třeba Paul McCartney)

Dřív (v renesanční hudbě) se hudba zapisovala do tabulek – byla to tzv. tabulatura. Byly trochu podobné zobrazení hmatů pro jednotlivé akordy v publikacích pro začátečníky (viz obr. níže),  navíc  ale obsahovaly i délky not. Z italské (resp. neapolské) tabulatury se vyvinuly moderní tabulatury obsahující linky jako struny a číslice jako pozice,  na kterém poli je třeba strunu na hmatníku stisknout a brnknout (klikni sem). (Viz i příloha tohoto listingu.)

V současnosti usnadňují akordický doprovod také značky akordů pod nebo nad notovým zápisem nebo textem písně. Slouží hráčům, kteří skoro nebo vůbec neznají noty.  Viz příklad písně K. Plíhala Akordy:

Značky E, Amaj⁷, C, G⁷, ami, dmi⁷ atd. se u nás rozšířily po r. 1929, zprvu mezi trampy. Akord Amaj7 je velký durový septakord (a-cis-e-gis),  na obrázku je v poloze a-e-gis-cis. 

Akordické značky ovšem nejsou nic nového. Něco podobného se používalo v barokní hudbě jako tzv. generální neboli číslovaný bas, italsky basso continuo. Pro hráče na cembalo, varhany, loutnu, kytaru apod. sloužil jako pomůcka pro doprovod sólistů nebo orchestru. V notách byla napsaná pouze basová linka a značky pro doprovazeče. Nikoliv přímo akordy (tj. žádné C⁷ apod.), ale značky pro harmonické funkce. Např. nota v basu G se značkou  ⁶₄  nad ní nebo pod ní neznamenala kvintakord G dur (g-h-d), ale kvartsextakord C dur (g-c-e). Ostatní tóny nechal skladatel na hráči a ten už si poradil.  Obvykle se bas ještě zdvojoval violoncellem, kontrabasem nebo fagotem. 

Slavní kytaristé

Jména Carulli, Carcassi, Aguado, Sanz, Sor, Tárrega, Segovia, Giuliani, Rodrigo, Villa-Lobos atd. jsou snad každému „klasickému“ kytaristovi známá. Jejich skladby se hrají dodnes. Často to jsou „jen“ lehké etudy, ale jsou tak pěkné, že je hrají na svých koncertech i věhlasní kytaristé. Za zmínku stojí Segoviovy transkripce skladeb J. S. Bacha, zvl. jeho slavné Chaconny z 2. partity d moll pro sólové housle.

Ostatní druhy kytar

Akustické kytary

Klasická kytara vlastně patří mezi akustické kytary. Ale akustickými kytarami se nyní označují jiné typy kytar. Užívají se hlavně v popu, bluegrassu, folku, country & westernu apod. žánrech. Označujeme je také jako westernové. Mají mohutnější korpus, užší (cca 43 – 45 mm) příčně zaoblený hmatník a hlavně kovové struny připevněné ke kobylce a k vrchní desce kolíčky. Mívají ochranu vrchní desky pod rezonančním otvorem (pickguard) a někdy i výřez u vysokých strun. Hraje se na ně trsátkem i prsty. Hlavními typy akustických kytar je menší parlor, větší dreadnought a ještě větší  jumbo. Vyrábějí se i levné a lehké překližkové kytary s kovovými strunami (viz obr. zde). Hodí se pro tramping, do hospody, k táboráku apod., kam by byla škoda tahat nějakou kvalitní kytaru. Existují i dvanáctistrunné kytary uplatňující se hlavně ve folku. V jazzu se používá i typ Gibson s klenutou přední a zadní deskou a s výřezy tvaru f po stranách. 

Elekroakustické kytary 

jsou vlastně akustické kytary se snímačem. Některé fungují na elektromagnetickém principu, kdy pod kovovými strunami je jeden snímač s šesti cívkami. V nich se při chvění struny indukuje napětí a vytváří proud a ten se v zesilovači zesílí. Mnohem víc se ale používají nenápadné piezoelektrické snímače, které zachycují vibrace celého nástroje a vzniklá napětí přenesou do zesilovače a pak do reproduktoru. Do této skupiny lze řadit i klasické španělky se zabudovaným snímačem.

Elektrické kytary

Samozřejmě jsou i další typy kytar, jako havajská, steel atd. 

Jak najít keš

Úloha bude pro kytaristy (i začátečníky) velmi lehká, ostatní si jistě nějak poradí. 
Na kytaře bude postupně znít šest tónů, definovaných stiskem prstu na hmatníku v místech označených žlutými kroužky. Oktáva (myslím třeba C, c¹, c² ...) nerozhoduje. Struny jsou naladěny běžně, tzn. na obrázku zdola  e a d g h e. Vy těch šest tónů musíte pojmenovat a převést je na číslice. Tón c bude 1, d = 2, e = 3, f = 4, g = 5, a = 6, h = 7. 

(Nenechte se splést obrázkem v Poznámkách. Měl jsem kytaru naladěnou o půl tónu níž (abych šetřil dost drahé struny) a při focení jsem si toho nevšiml. V této úloze však bude kytara naladěna správně, tj. na a¹ = 440 Hz). 

Šest správně vybraných číslic (od 6. [tlusté] struny e) dá číslo X.

Máte to? Tak vypočtěte

W = X / 32390,169

... a pak už počítejte jako obvykle. Výsledek W bude mít číslice ABCDEFGH. Desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte. Souřadnice finálky budou 

N 50° 38.EDC´    E 13° 43.HGF´

Ještě kontrola...

... a je to!

Poznámky

• Parkoviště 1 a 2 bývají v létě při pěkném počasí obsazená (jsou placená), protože na Barboře se koupou tisíce lidí. Při horším počasí se však nevybírají peníze a zaparkovat se tam dá.

• Jak se naučit hrát na kytaru?  Nejlépe začít sám podle kytarových značek u známých písniček, ale pak rychle do hospody za kamarády nebo na čundr. Naučte se nejprve pár akordů – zpočátku stačí C, G, D, A, E a H dur a jejich septakordy - C7, G7 atd. K tomu je nutný ještě F dur (zpočátku třeba i palcem na 6. struně ). Z mollových pak ami, gmi, dmi, emi.  Dajánu zvládnete se 4 akordy (C, ami, F, G7), většinu českých písniček s 3 až 4 akordy, ale u mollových melodií jich bude potřeba i 6 a víc. A koukejte se na pokročilejší kytaristy, jaké akordy tam zrovna dávají. Chce to hrát, hrát a hrát.

• Pokud chcete hrát na klasickou kytaru, tak existuje pár publikací pro samouky. Výborná a ještě dostupná je Jirmalova škola za cca 300 Kč, z internetu lze volně stáhnout školu Lenky Filipové, další videokurzy najdete zdarma na internetu (pro úplné začátečníky třeba od Michaely Medek nebo Elišky Kovalské). Hodně not různé obtížnosti je na internetu zdarma ke stažení.

• V obchodech se nabízí spousta příslušenství. Hodí se obal na kytaru, náhradní struny, navíječka strun, ladička, kytarová kosmetika, notový pult, stolička nebo podkytarník a j. Vše naleznete v hudebních prodejnách nebo e-shopech. V kamenné prodejně vám dobře poradí i s výběrem kytary. Bohužel p. Fojtík svou teplickou prodejnu nedávno zavřel. Lidé si  prý často u něj nástroj vyzkoušeli, ale pak si ho levněji koupili na internetu...
  

• Ladička může být foukací s šesti „píšťalami“, ale za prakticky stejnou cenu dostanete elektronickou klipovou  ladičku (viz obr. níže). Tou doladíte kytaru i v hlučné hospodě.
   Ladička, kterou vidíte na obrázku, stála v e-shopu 120 Kč. Obrázek vlevo: 5. struna A je trochu nízko, na 2. obr. jsem to s laděním přehnal a jsem vysoko, na 3. obr. už jsem správně. Komorní a jsem nastavil na 440 Hz, nástroj je kytara (G). Ladička se upevní klipem na hlavu kytary a lze ji snadno sundat. (1. a 4. obrázek). Je v ní snímač vibrací i mikrofon, takže  lze přepínat mezi CLIP a MIC.
  
  

• Pokud hrát na kytaru neumíte, tak nezoufejte. Jistě na to přijdete, ale napřed nechte vylézt  na „bednu“ muzikálnější kačery...

• Literatura a internet:
  - Obrázek chetitského kytaristy: https://12tonemusic.wordpress.com/2014/11/20/how-old-is-the-guitar-by-mike-overly/
  - https://pisnicky-akordy.cz/karel-plihal/akordy,
     ostatní fotky owner  nebo s uvedením autora a licence.
  - Lukáš Heglas: Dějiny kytary. Bakalářská práce, Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2014
  - https://cs.wikipedia.org/wiki/Klasick%C3%A1_kytara  
  - https://cs.wikipedia.org/wiki/Kytara
  - Mareš, J.: Stručný vývoj kytary. http://kytara.tode.cz/trochu-z-historie/
  - https://kytary.cz/kytary/
  - http://www.jozefmiko.sk/50-univerzita-identity/knihy/41-rozne-3/99-stare-noty/30-Jirmal-Jiri-Skola-hry-na-gitaru.pdf

*  *  *

Barré hmat: jeden prst tiskne současně všech 6 strun.

*  *  *

„Přátelé, hrajte! Technokrati to neumí a muzika je krásná činnost pro život.“
Luboš Malý, kytarista

*  *  *

Konec

GC8M1T9 – verze 1.0 z 13. 6. 2025

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2025

Napsáno v Kompozeru