Obecni dum Multi-Cache

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad.
Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Areál byl později využíván k různým účelům, když byl využíván jako seminář, byl v areálu také postaven kostel svatého Vojtěcha. V letech 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny.

Obecní dům vznikal v době vrcholného národnostního česko-německého soupeření. Byl proto od počátku silně politickým projektem. Dům měl symbolizovat politickou a kulturní dominanci Čechů a Slovanství v hlavním městě - a to přímo Na Přikopech (Am Graben), kterým tradičně dominovaly domy a podniky českých Němců. Impulsem pro stavbu byly plány pražských Němců na výstavbu tzv Německého kasina v Praze, které mělo sloužit jako německý spolkový dům.
Odpůrci projektu byli ze dvou skupin: první chtěli na místě novostavbu druhého českého divadla - druzí považovali náklady stavby za příliš vysoké. Z úsporných důvodů proto budova nemohla mít kamenný plášť. Přesto, že se jednalo o nacionalistickou stavbu, zvolili architekti styl stavby ve stylu mezinárodního barokně-renesančního eklekticismu, typickém na tehdy módních světových výstavách. Tato architektonická „nečeskost” a absence české neorenesance byla kritizována. Český styl tak budově daly až secesní dekorace.
S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, první části byly dány pro provozu v roce 1909 a celý dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912. Stavba se oproti původnímu předpokladu protáhla a rozpočet narostl na dvojnásobek.
V době svého otevření byl dům zvláště mladšími architekty (Novotný, Janák, Engel) kritizována jako zastaralá a nabubřelá. V časopise Styl byla dokonce pro kritiky domu zřízena stálá rubrika. Reakce veřejnosti byly smíšené. Pro srorvnání, ve stejné době vznikal už výrazně modernější kubistický Dům U Černé Matky Boží. Obecní dům vstoupil do historie československé státnosti 28. října 1918, když zde byla vyhlášena samostatnost Československa.

V roce 1948 byl dům komunistickým režimem znárodněn. Naopak v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997 s nákladem 2 mld. Kč.

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Jeho interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj.
Dalšími sály v prvním patře jsou Grégrův sál s výmalbou Františka Ženíška, Palackého sál s výzdobou Jana Preislera, Primátorský sál s výmalbou od Alfonse Muchy, Riegrův sál s výmalbou Maxe Švabinského a Sladkovského sál s krajinomalobou Josefa Ullmanna. Dalšími prostory jsou Dirigentský salonek, Cukrárna, Slovácký salonek, Salonek Boženy Němcové a Orientální salonek.
V druhém patře jsou výstavní sály, mj. Hollarův sál, Dirigentské apartmá, Český klub a další prostory.
V přízemí je mj. kavárna a Francouzská restaurace podle návrhu Osvalda Polívky. V suterénu pak Americký bar s obrazy Mikoláše Aleše, Plzeňská lidová restaurace a vinárna. Poblíž hlavního vchodu je v provozu informační středisko.

The idea to build the Municipal House was conceived by Prague councillors, who wanted the city to have a new, representative cultural and social centre, says architect and art historian Zdeněk Lukeš. It was designed by two prominent architects of the time, Osvald Polívka and Anton Balšánek, with many of the most famous Czech designers collaborating on the final work of art.
The decision was taken in 1903 and the house was finished in 1912. The construction took eight years, because of the problems with the building lot situated on the edge of the Old Town. The house is adjacent to the Gothic Powder Tower, which is part of the former fortification of the Old Town. There were also problems with the decorations, since more than a hundred important artists collaborated on the rich designs of the building in the style of late historicism and early Art Deco. The house also elicited criticism especially from the younger generation, who criticized it for being too over-decorated and too expensive.



During the Nazi period and the years of communist rule, the Municipal House was left to dilapidate and was threatened with demolition. Fortunately, soon after the Velvet Revolution it underwent a major renovation, which restored the landmark to its former glory, says Mr. Lukeš: "It wasn’t an easy task, since many of the original pieces were destroyed or changed or lost and it was necessary to create exact copies based on old photos and plans of the architect."
Today, the Municipal House is one of the most visited landmarks in the city, owing its popularity not only to its stunning decorations but also to the fact that it’s one of the biggest Art Nouveau buildings in the world, says Mr. Lukeš: “We could compare it with some other buildings, such as Maison du Peuple in Brussels by architect Victor Horta from the same period, which was unfortunately destroyed during the 1960s. “The decorations are also very attractive. Many artists collaborated on the building, including the famous Alfons Mucha, Jan Preisler, Ladislav Šaloun and many more. And of course the house is connected with very important moments in our modern history. “In 1918 the documents of the new-born Czechoslovak Republic were signed there and just after the Velvet Revolution it was the site of important negotiations between Václav Havel and the Civic Forum and communist representatives.”
The Municipal House remains an important cultural centre to this day, hosting concerts in its grand Smetana Hall, as well as occasional exhibitions. It is also home to a popular café and restaurant.