František Štěpánek Mystery Cache

Na místě úvodních souřadnic se nacházela jedna z Hostivařských továrnen navržená architektem Bohumilem Hübschmannem (Hypšmanem). Jednalo se o podnik na výrobu obuvi Štěpánek.

František Štěpánek přišel na svět 16. ledna 1872 v malé hanácké vesnici Luběnice a jeho osudem se původně mělo stát školství. V sedmnácti letech nastoupil jako výpomocný podučitel v Halenkovicích a za tři roky přešel do Zlína, kde se vypracoval na odborného učitele v měšťanské škole.

Později se z něj stal politik, zlínský starosta a blízký přítel Tomáše a Antonína Baťových, se kterými úzce spolupracoval ve firmě. Bratři Baťovi a Štěpánek si důvěřovali natolik, že když Tomáš odjel do USA, podnik řídil právě Štěpánek. Jeho význam se ještě zvýšil poté, když Antonín ze zdravotních důvodů z vedení firmy pomalu ustupoval. Firmě se dařilo, Štěpánkův podíl na zisku se na podzim 1906 vyšplhal na 20 procent, v kapse měl dohodu, že v případě úmrtí jednoho z Baťů se stane spolumajitelem, a kromě toho už se těšil na svatbu. Chystal se vzít si za manželku Drahomíru Babičkovou a jeho švagrem se měl stát Tomáš Baťa, který chodil s její sestrou Marií. S otcem Cyrilem Babičkou, ředitelem měšťanské školy, se dobře znali, také on vypomáhal podniku v začátcích a doporučil přijetí Štěpánka.

Jenže pak přišel osudový březen 1907. Tomáš Baťa se od svého osobního lékaře Rudolfa Gerbece dozvěděl, že při vyšetření jeho snoubenky se ukázalo, že Marie Babičková má tuberkulózu a zřejmě nebude moci mít děti. Tomášem tato zpráva otřásla. S touto zákeřnou nemocí bojoval i jeho bratr Antonín (o rok později na ni také zemřel), a navíc chtěl mít potomka. Tomáš nakonec zamýšlený sňatek zrušil a Marii vyplatil odstupné 30 tisíc korun. Ve Zlíně to byla velká událost a všechno ještě přiživil Štěpánek, který Tomášovo rozhodnutí neustál a oznámil mu, že z jeho podniku odchází. Důvodů bylo více. Kromě jeho blízkosti k Babičkově rodině mohl hrát roli i Štěpánkův nesouhlas se zaváděním „amerických“ metod do řízení společnosti. Jisté je, že to byl zásadní moment. „Ve firmě se rozpadla jejich velmi dobře fungující spolupráce a v osobní rovině se dlouholetí přátelé prudce střetli a navždy odcizili.

Baťa se zavázal vyplatit Štěpánkovi 50 tisíc korun, což spolu se zmíněným odstupným pro Babičkovou byla šestina čistého jmění jeho firmy. Jisté je, že od této chvíle se životní cesty dvou blízkých přátel a spolupracovníků rozešly. Odstupné od Bati použil Štěpánek na rozjezd vlastní obuvnické fabriky. Nejdřív boty prodával a pak převzal družstevnický závod založený bývalými zaměstnanci Bati. Brzy si postavil výrobní areál na pravém břehu Dřevnice za cigánovským mostem, vlastnil i koželužny v Malenovicích – a Baťa zjistil, že mu roste konkurence, která navíc přebírá jeho metody a zkušenosti. Během první světové války se jeho obuvnická výroba rozrůstala a dával práci 600 dělníkům. Pro srovnání, u Bati jich dělaly čtyři tisíce. A během složitých válečných let šla rivalita dvou nejvýznamnějších mužů ve Zlíně částečně stranou.

V roce 1915 právě přenáší část výroby ze Zlína do Hostivaře, kde v roce 1924 už sídlí celá jeho firma. Štěpánek patří k největším místním podnikatelům a jeho chloubou jsou levné, ale kvalitní boty značky Ogar. V době hospodářské krize se podobně jako sousední strojírny potýkal s vážnými problémy. Nakonec továrna krizi překonala, ale její zakladatel brzy poté zemřel. Po válce byla firma Štěpánek znárodněna a přejmenována na podnik Obus. Od roku 1963 objekt získala mladoboleslavská automobilka, a když jej v 90. letech odkoupil zpět vnuk továrníka Ing. Jan Štěpánek, začala v části prostor fungovat nová rodinná firma Auto Štěpánek.

Je ironií osudu, že Štěpánkem opuštěný zlínský průmyslový areál nakonec koupil v roce 1927 od banky Tomáš Baťa a přeměnil jej na výrobu a úpravu kůží. V polovině 30. let však šly tamější budovy k zemi a na místě pak v roce 1940 vzniklo sportovní hřiště SK Letná. Dnes zde stojí fotbalový stadion. Zanikla i původní podoba honosné Štěpánkovy vily, která stála na Cigánově a jejím autorem byla renomovaná stavitelská firma Winkler. Její část se v roce 2016 zřítila a střecha s horním patrem se musela zbourat. Majitelé ji pak sice zrekonstruovali podle její historické podoby, podle architektů však už jde spíše o novostavbu ve stylu původní vily.