Podzemní komunikační objekt, vybudovaný po invazi do Československa v roce 1968.
Vzhledem k menší velikosti pravděpodobně záložní či podpůrné komunikační pracoviště s anténními systémy. Do současnosti se dochovala holá stavba, ve které je patrný hlavní sál technologie a několik spojovacích místností s kabelovými prostupy na povrch pro anténní systémy. V lese v okolí jsou patrné zbytky okopů pro mobilní vysílací techniku.
Lokalita je přibližně v přímce mezi Olomoucí (spojovací uzel 28. armádního sboru - узел связи 28 АК Оломоуц) a uzlem Konice-Ponikevk (Samostatná rota 7. spojovací brigády vládního spojení - В/Ч пп 35707-A Отдельная рота Правительственной связи Комитета Государственной безопасности).
7. spojovací brigáda Milovice – Olomouc
Brigáda měla ve výzbroji vozidla radioreleového spojení R-404 a R-409, stanici troposférického spojení R-412, prostředky radiového spojení, kosmického spojení, aparaturu kabelového spojení a aparaturu utajeného spojení ZAS. Byla součástí struktury a nacházela se ve dvou posádkách – v Milovicích u obce Benátecká Vrutice a v Olomouci. Další podřízená pracoviště byla například v Konicích (Ludmírov), Voděradech (Slovensko), Jiřicích. Laboratoř kontrolně-měřících přístrojů byla v Luštěnicích.
Jeden z praporů sídlil také v Olomouci (Tabulový vrch) a měl na starosti provoz zmíněného spojovacího uzlu troposférického spojení na kopci Ludmírov u obce Poniklev. Všechny tyto objekty byly velmi utajované.
Jeden ze vstupů do objektu
Hlavní sál technologie
Prostupy pro kabeláž vedoucí na povrch k anténám
Rádio-releová stanice R-409 / Радиорелейная станция Р-409
R-409 na vozidle ZIL-131 se skříňovou nadstavbou
