Dnešní event je věnován Miloslavu Švandrlíkovi.
Miloslav Švandrlík byl český spisovatel, scenárista, humorista a komik. Drtivá většina jeho tvorby má humoristickou až satirickou formu. Pravděpodobně i proto se stal v Česku po roce 1989 jedním z nejčtenějších českých autorů. Nejúspěšnějším dílem Miloslava Švandrlíka jsou bezpochyby Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, k jehož napsání se inspiroval osobními zážitky. Ironicky a satirickým stylem pojednává o absurditě tehdejší socialistické armády. Někteří lidé tenkrát získali cejch politicky nespolehlivých a následně byli odesláni na převýchovu do Pomocných technických praporů. Právě ve vojenském prostředí se příběh Černých baronů odehrává. Román poprvé vyšel už v roce 1969, přičemž publikace druhého vydání byla režimem zakázána. Příběh si však čtenáři natolik oblíbili, že navzdory cenzuře se šířil samizdatově. Další oficiální vydání populárního románu spatřilo světlo světa v roce 1990 a dva roky nato se stala kniha dokonce námětem ke stejnojmennému filmu, ve kterém zazářili mimo jiných Pavel Landovský v roli majora Halušky řečeného Terazky a Miroslav Donutil v roli poručíka Troníka. Obliba Černých baronů mezi čtenáři bez rozdílu věku i vzdělání dodnes neklesla a Švandrlík se především díky nim řadí mezi českou humoristickou klasiku.
Kromě psaní prózy spolupracoval Mioslav Švandrlík s mnoha českými časopisy. Pravidelně přispíval humornými povídkami a vtipy do časopisu Dikobraz, kde se často podílel na vtipech Jiřího Wintera Neprakty, který také ilustroval jeho knížky. Přispívání do humoristického časopisu Dikobraz bylo skoro celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím. Švandrlík se činil také v dalších literárních žánrech a napsal například hororový román Draculův švagr, ale i prózu pro děti, z níž oblíbenou četbou mladších čtenářů je kniha Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka. Některé knihy vydal pod pseudonymem Roman Kefalín.
Miloslav Švandrlík by tři dny před konáním našeho eventu oslavil své 93. narozeniny. Narodil se v Praze, 10. srpna 1932, jeho rodiče byly ochotníci a věnovali se divadlu. Po skončení základní školy se rozhodl učit se na instalatéra, obor však nedokončil, dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Rok pracoval jako pomocný dělník, potom absolvoval státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy. Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze. Po návratu z vojenské služby u pomocného technického praporu - PTP, kde sloužil 26 měsíců od října 1953 do Vánoc 1955, pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnoval psaní. Zpočátku se živil psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy. Za svůj život napsal přes 25 tisíc anekdot, 30 knih a nespočet příběhů. Díky tomu se stal jedním z nejplodnějších českých spisovatelů. Zemřel 26. října 2009, bylo mu 77 let. Je pohřben v Kutné Hoře.