Lipová alej se nachází severně od zámku Drhovle. Rekonstrukce aleje proběhla v roce 2007 a dnes je zní národní kulturní památka.
Připravili jsme pro vás zvláštnosti o lípách, které vás jistě překvapí.
Lípa byla odedávna nazývána královnou medonosných rostlin. Z jednoho jejího květu může včela vysát 7 mg nektaru. Lipový med je jeden z nejlepších a jeho použití k léčivým účelům bylo známo už před šesti tisíci lety v Egyptě a ve starém Řecku. Medem se léčily rány, celá řada chorob, uchovávalo se v něm maso, aby se nekazilo. Med se dříve skladoval v soudcích vyrobených z lipového dřeva, protože v nich nehořkne, nemá nepříjemný pach a dobře si uchovává přírodní vůni a chuť.
Z lipových květů se získává éterická silice, používaná v parfumérii a kosmetice. Odvar z lipových květů je tradiční prostředek pro pocení při nachlazení, nebo se používá jako kloktadlo. Pije se jako prostředek zmírňující bolesti při žaludečních kolikách a považuje se za užitečný při ledvinových kamenech. Čaj z lipového květu a lipových listů je velmi oblíbený a je považován za povzbuzující prostředek.
Z lýkové vrstvy přiléhající ke dřevu se získávalo lýkové vlákno, z něhož se zhotovovaly pytle, rohože a motouzy. Dříve se lýko používalo v sadařství a při pěstování vinné révy jako materiál k vázání.
Velmi vysoko se cení lipové dřevo. Je měkké, lehké, světlé, tence vrstevnaté, nepraská, nekrabatí se po navlhčení a velmi snadno se opracovává. Používá se při výrově nábytku, avšak s velikou oblibou ho využívají dřevořezbáři. Lipové dřevo se využívalo a dodnes využívá na rámy obrazů, okenní a dveřní zárubně, římsy a součásti hudebních nástrojů, sochy a rýsovací prkna. Z lipového dřeva jsou vyřezány slavné oltáře, neboť toto dřevo se latinsky nazývalo lignum sanctum, což v překladu znamená svaté dřevo.
Národní obuví některých evropských států jsou dřeváky. Nejtrvanlivější, jak se ukázalo, jsou z lipového dřeva. Dá se v nich ujít 352 km, kdežto v dřevácích z topolového dřeva jen 142 km.
Plody lípy obsahují 50 % oleje, který se svou kvalitou blíží olivovému. Z plodů lípy lze připravit i nápoj podobný kávovině.
Lípa byla vysazována u vesnických studní, v tomto případě byla stromem ochraňujícím vodu jako životadárnou tekutinu.
Lípa je věrnou průvodkyní člověka, přináší do měst svěžest a krásu i medovou vůni v období kvetení.
Lípa je naším národním stromem. Objevuje se na standartě prezidenta, státní pečeti, vojenských uniformách a bankovkách.
V historii bývala lípa ztotožňována s ženskými božstvy, často s bohyní lásky. Pro mládež byla lípa symbolem lásky. U Slovanů, Keltů i Germánů prý bývala stromem osudu. Věřilo se, že když zahyne lípa, vysazená na dvorci rodu, zanikne i celý rod. Jako ochranný a rodinný strom se lípa dlouho těšila velké úctě.
Byla sázena po narození prvního dítěte.
Lípa se může dožít až 1 000 let. Naše nejstarší a nejmohutnější lípy jsou druhem lípy velkolisté a jsou vyhlášeny za památné stromy.
Lípa jako národní strom se vysazuje i při pamětních událostech a na výročí související s naší státností, jako je například oslava vzniku republiky.