Toto je bonusová keš k sérii labek Lochotínská vilová čtvrť. Pro získání finálních souřadnic je třeba odehrát dobrodružství v mobilní aplikaci Adventure Lab®. Můžete k tomu využít tento odkaz či následující QR kód:
Série labek zakončená tématickou bonusovou keší volně navazuje na multikeš „Lochotínské vily“, která zde byla umístěna po dobu 8 let a v roce 2021 byla archivována. Rozhodli jsme se tuto keš oživit v podobě labek. Myslíme si, že si poklidná čtvrť s honosnými vilami významných plzeňských osobností i dnes pozornost zaslouží.
Plzeňská předměstí prožívala největší rozkvět od 19. století. Vzkvétající Plzeň s rychle se rozvíjejícím průmyslem postupně expandovala i do prozatím poněkud opomíjených oblastí. Předměstí se ovšem stávala místem výstavby nejen dělnických a úřednických domů a továren, nýbrž i sídlem bohatých průmyslníků. Tato nová městská honorace logicky hledala bydlení, jež by bylo dostatečně reprezentativní, přesto ale vzdálené rušnému městu. Takovou prestižní lokalitou se koncem 19. století stal právě Lochotín.
Již od poloviny 19. století se na Lochotíně objevovaly jednotlivé sezónní vily, šlo však pouze o roztroušenou, neorganizovanou zástavbu. V 90. letech ovšem spatřil světlo světa spisek „Zdravé a příjemné bydlení,“ který podpořil formování lochotínské vilové čtvrti. Mezi Karlovarskou a Lidickou ulicí, v přímé návaznosti na lochotínský park, v příjemném předměstském prostředí s velkými zelenými plochami na pozemcích s velkorysou výměrou byly budovány honosné vily plzeňských městských elit. Lokalita si brzy získala obrovskou oblibu a poptávka po dobré adrese neustále rostla. Až do první republiky se tak lochotínská vilová čtvrť oproti původním regulačním plánům rozrostla minimálně na dvojnásobek předpokládané rozlohy. Dodnes zde můžeme obdivovat krásnou městskou architekturu období fin de siècle.
Jednou z nejstarších a nejpůsobivějších staveb lochotínské vilové čtvrti je Vila Františka a Mathildy Hrubých (Lidická 446/3). František Hrubý vilu romanticky nazval po své manželce. Stavbu provedl a zřejmě i navrhl Emanuel Klotz (autor architektonického návrhu plzeňské synagogy, brány Měšťanského pivovaru a Císařského sálu v areálu někdejších lochotínských lázní). Architektura této vily je novorenesanční, kombinovaná s romantickými prvky (věžička) inspirovanými lidovou architekturou (řezby ve štítě). Od 30. let bydlel v domě významný sběratel starožitností inženýr Karel Zozuli di Salino. V roce 1984 byla dokončena přestavba bývalé vily na mateřskou školu. V současnosti je areál opuštěný.
Další významnou vilu navrhl pro plzeňského sládka Karla Kestřánka v roce 1897 architekt František Krásný a stavbu v roce 1898 v secesním duchu provedl Emanuel Klotz. Vila nese jméno po Kestřánkově manželce Marii – Vila Marie (Boženy Němcové 451/8). Dominantou vily je schodišťová věž, která je završena kupolí a na jejíž fasádě se nachází štukový reliéf Vyhnání z ráje. Na jihovýchodním nároží je umístěna plastika Plzeňský dudák od sochaře Jaroslava Maixnera. Vila přišla o schodiště k hlavním dveřím, které bylo necitlivě ubouráno při výstavbě čtyřproudého silničního tahu. V současné době probíhá rekonstrukce celého objektu.
Vila Františka Metelky (Boženy Němcové 116/7) se nachází co by kamenem dohodil od Vily Marie. Vilu pro zemského advokáta v Plzni Františka Metelku navrhl v roce 1914 architekt Bohumil Hübschmann. Stavbu dokončil navzdory válečným událostem roku 1915 místní stavitel Josef Špalek st. Stavba vnesla do lochotínské vilové čtvrti s dosud převažující historizující zástavbou nový, modernistický ráz. Centrem dispozice domu byla obytná schodišťová hala. V přízemí se nacházela také kuchyně a další provozní místnosti. První patro mělo naproti tomu ryze privátní charakter. Po roce 1945 došlo k rozdělení vnitřní dispozice domu. Přestože vila Františka Metelky nebyla prohlášena nemovitou kulturní památkou, nachází se v Městské památkové zóně Plzeň-Lochotín a její majitelé při postupné citlivé rekonstrukci dbají na její původní podobu.
Vila plzeňského stavitele Václava Friše a jeho ženy Anny (Boženy Němcové 493/9) obohatila lochotínskou zástavbu v letech 1914–1915. Frišovi zpracováním projektu pověřili tou dobou ještě nepříliš známého architekta Oldřicha Starého, který od roku 1912 působil v Plzni jako pedagog na české průmyslové škole. Realizaci stavby zajistila Frišova vlastní stavební firma. Oldřich Starý, jenž se po první světové válce stal průkopníkem českého purismu a funkcionalismu, navrhl vilu ještě pod vlivem historizujících stylů. Nejdůležitějším společenským i komunikačním uzlem vily byla dvoupodlažní obytná schodišťová hala s ochozem v prvním patře, doplněná o honosný krb s reliéfem sv. Jiří. Díky soustavě venkovních teras a balkonů bylo dosaženo maximálního propojení vnitřních prostor se zahradou. V roce 1994 byla budova prohlášena nemovitou kulturní památkou.
Vila Jana Rohrera (Karoliny Světlé 558/21), majitele firmy zabývající se velkovýrobou a vývozem uzenářského zboží, je funkcionalistická stavba z roku 1928. Jedná se zřejmě o první funkcionalistickou stavbu na Plzeňsku vůbec. Zpracováním projektu byl pověřen Josef Špalek ml. z Prahy, stavitelem byl František Vachta. Vila zhruba obdélníkového půdorysu, o suterénu a dvou nadzemních podlažích, s plochými střechami (s terasou nad jižním traktem), vznikla ze tří zcela hladkých, částečně se prostupujících hranolů. Ústřední prostor domu tvořila hala s jednoramenným schodištěm a galerií v úrovni patra, osvětlovaná svislými pásovými okny. Nedlouho po dokončení byl dům rozšířen o vytápěný skleník, v jeho blízkosti se nacházel bazén. Vila byla prezentována v časopisech a na výstavách jako vzor moderního bydlení.
Naproti této vile ve Vlastině ulici č. p. 8 stojí za povšimnutí „srubový“ rodinný dům plzeňského architekta Františka Beneše. Jedná se o zcela ojedinělou stavbu v kontextu plzeňské meziválečné architektury podle architektova vlastního návrhu realizovanou v letech 1921–1922. Formální řešení domu odpovídá typologii chalupy, která při formování identity nově vzniklé Československé republiky po roce 1918 nabyla nového významu. Z hlediska dispozice a provozního uspořádání byl dům navržen tak, aby zcela vyhověl požadavkům na moderní a pohodlné bydlení. Současní majitelé dům nevyužívají, a objekt proto výrazně chátrá.
Architektonicky mimořádně hodnotný funkcionalistický rodinný dům Václava Ornsta (Růženy Svobodové 584/18), zástupce ředitele muniční továrny Škodových závodů, počátkem 30. let 20. století obohatil lochotínskou vilovou čtvrť. Dům navrhl plzeňský architekt Václav Neckář, stavbu provedl místní stavitel Antonín Štipl. Hlavní společenskou funkci v domě zaujímalo přízemí, v němž se nacházela vstupní hala, reprezentační společenský pokoj, rozlehlá jídelna a také veranda, z níž vedl samostatný vstup do zahrady. Díky promyšlenému provoznímu i technologickému řešení, které zahrnovalo např. malý nákladní výtah či shozy na špinavé prádlo a odpadky, splňoval dům veškeré dobové požadavky na moderní, pohodlné a zdravé bydlení. Současný havarijní stav omítek domu svědčí o nutnosti brzké a citlivé rekonstrukce.
Použité zdroje:
https://pam.plzne.cz
https://www.pamatkopin.cz