Obojživelníci (Amphibia) jsou studenokrevní obratlovci, nejprimitivnější známí čtyřnožci. Jejich končetiny mají rozlišené zápěstí (zánártí) a jednotlivé prsty, což je odděluje od původního, rybě podobného předka. Obojživelníci se živí hlavně hmyzem a dalšími bezobratlými, ačkoli některé druhy žerou také malé obratlovce.
U nás žije 21 ruhů, dvou řádů: ocasatí (mloci a čolci) a žáby.
Ocasatí jsou u nás všichni ohrožení, mnozí i kriticky.
Žáby jsou jedním z řádů bezocasých obojživelníků. Ocas mají pouze pulci, který se při proměně (metamorfóze) vstřebává do těla. Často mají dlouhé, dobře vyvinuté zadní končetiny, přizpůsobené k plavání nebo ke skákání, pro žáby charakteristickému způsobu pohybu. Živí se nejčastěji hmyzem. Jejich rozmnožování je stejně jako u ostatních obojživelníků vázáno na vodní prostředí. Ve vodě se vyvíjejí jak vajíčka, tak z nich vylíhlí pulci, kteří dýchají ve vodě pomocí žaber. Z pulců se postupně vyvinou dospělé žáby, které dýchají vzduch a tím jsou na vodu vázány podstatně méně, některé druhy téměř vůbec. Přesto však nejsou ani dospělé žáby dokonale přizpůsobené životu na souši, neboť mají pouze slabě vyvinuté plíce a dýchání probíhá částečně prostřednictvím kůže, která kvůli tomu musí být tenká a vlhká, což klade vyšší nároky na vlhkost prostředí v němž žáby žijí.
Žáby se nejčastěji vyskytují ve vlhkých oblastech poblíž vody. Některé žáby ale dokážou přežívat i v suchých či chladných podmínkách. Každá žába žijící v mírných oblastech se v průběhu života vyskytuje na dvou odlišných lokalitách, první je zimoviště a druhé rozmnožovací centrum. Zimoviště je pro každý druh žáby typické. Rozmnožovacím centrem rozumíme tůň nebo podobné vodní stanoviště, které je zaplněné stojatou vodou. Ale žijí i u kaluží, tůní, potůčků, potoků a řek.
skokan hnědý