Na toto tematické místo mně dal tip jeden z kamarádů kačerstva. Tímto mu velice děkuji.
Prosím všechny návštěvníky, aby se chovali jako normální lidi, nic nerozebírali, neničili a neodnášeli.
Ten večer byl starý Bruna dosti neklidný. Byla už skoro noc, když strýc Hurych odešel. Matka byla z toho všeho tak unavená, že mi dala večeři a šla spát. Zůstal jsem v kuchyni s otcem sám. Pokoušel jsem se něco dělat, ale nemohl jsem se soustředit. Otce jsem si nevšímal, jen vím, že byl velmi tichý, uzavřený do sebe. Takový býval po hádkách se strýcem každou neděli. Vlastně jsem ani nepostřehl, kdy odešel. Ztratil se někde v domě a po chvíli jsem uslyšel výkřik. Byla to matka. Myslel jsem napřed, že křičí ze spaní. Bylo zase ticho, ale pak se ten výkřik ozval podruhé. Běžel jsem do ložnice rodičů. Spatřil jsem tam obraz jako z apokalypsy. Maminka ležela přes postel, měla rozbitou hlavu, chroptěla. Nad ní stál otec se sekerou v ruce. Divně se kýval, zdálo se mi dokonce, že se usmívá. Byl jsem ochromen. Klekl jsem k matčině posteli. ,,Maminko, prosím tě řekni ještě něco, maminko!‘‘ Marně. Tehdy mi otec najednou řekl: ,,Musel jsem to udělat, nebudeme už v tomhle zlým světě žít, ani ty nebudeš žít, neboj se, nenechám tě tu, teď jdi a znič stromky, nic živého tu po nás nesmí zůstat. Jdi!"
Toto je jen malý úryvek z legendárního 26. dílu 30. případů Majora Zemana.
O historii této studny se dočtete na informační tabuli přidělané přímo na studni. Všem doporučuji.