Čeština, jako určitě i ostatní jazyky, má svá specifika. Například diakritická znaménka. Jejich odstraněním nebo přesunutím se zcela změní význam slova.
Příklady: kárat/karát, šídlo/sídlo, plakat, plakát atd. Nebo složit dvě slova k sobě, případně přidat předponu nebo příponu a máme nová slova, která významem nemají k původním žádný vztah. Například porce/lán, boj/příboj, řeč/řečiště.
Jedno specifikum má však pouze čeština a sice „kroužkované u/U“. Pokud se tedy v psaném textu objeví „ů“ nebo „Ů“, pak je tímto jazykem čeština.
K vlastní kešce. Finálku najdeš zde:
A jak na to?
V každém obdélníkovém poli je devět slov (podstatná jména v prvém pádě jednotného čísla) a osm z nich má jednu společnou vlastnost, jedno ji nemá. V jednom seznamu je však tato vlastnost obráceně. Najdi tato slova a jejich pořadí, počítáno shora dolů, určují hledané číslice. Aby nedošlo k chybnému výkladu. V každé ze šesti tabulek se samozřejmě jedná o vlastnost jinou, ale jistá podobnost tady být může.