První zmínka o čelákovickém vodním mlýnu na Labi je již z let 1382-1384, kdy mlýn vlastnil mlynář Ctibor s chotí Martou. Mlýn pak měl již v 15. století výsadní postavení, kdy jeho mlecí rajón zahrnoval početné vesnice směrem k Praze. Jeho rozvoji pomáhal i příznivý vývoj cen obilí. To z něj vytvořilo nejdražší poddanskou nemovitost ve městě i okolí. Mlýnská výroba v 15. století rostla a tím se zvětšovalo i mlýnské stavení a zařízení. V roce 1444 měl dokonce dvě mlýnská kola, ale bohužel v témže roce vyhořel. Je uváděno, že Mlynář Prokop prodal spálené městiště mlýnské Hájkovi, což ale nebyl dobrý výběr, protože Hájek „se však vzpíral ze spáleného mlýna začít stavět a zadržel pánu Bohuňkovi z Klinštejna 20 kop gr. č. úroku, zdráhal se i doplatit částku Soukupovi Prokopovi“. Vznikla tak pře, jejímž výsledkem bylo, aby Hájek „pána za odpuštění zadrženého úroku pěkně zaprosil a témuž i dvou lodí u toho mlýniště nedal, ostatku pak s dvěma kopami gr. č. Prokopovi odstoupil“. A Hájek poslechl.
Mlynář Prokop však také nový mlýn „nejsa s to stavět“, vzdal se mlýniště a práva k němu ve prospěch pana Bohuňka „ve 2 kopách gr. č.“. Pan Bohuněk z Klinštejna tedy mlýn znovu vystavěl a dědičně jej dal v držení svému služebníkovi Václavu Boukalovi. Ten ze tří kol mlýnských platil ročně 8 kop gr. č. úroku ve stříbře spolu, aby „prvého lososa, jenž by dopaden byl, a na vánoce dva kapouny odevzdal“
V roce 1456 prodal Václav Boukal mlýn svému bratru Šimonovi.
V té době píše se „Čelákovický mlýn patříval spolu s mlýny v Praze, Roudnici, Litoměřicích, Berouně a Rakovníku mezi největší a nejdokonalejší české mlýny“. V roce 1468 se připomíná lázeň na Labi pod mlýnem, tedy nejspíš v místech, která spatříte z waypointu. Záznamy o čelakovickém mlýně se vyskytují velmi často a například mlynář Matouš v druhé polovici 15. století patřil zřejmě v mlynářství za odborníka zvučného jména, protože roku 1479 ho konšelé Starého Města pražského jmenují přísežným mlynářem zemským. Záznam o tom svědčí, že „vedle staroměstských mlynářů byli jako přísežní mlynáři zemští přibíráni i mlynáři z jiných měst a z venkova, kteří rovněž skládali přísahu staroměstským konšelům a podrobovali se jejich dohledu. Roku 1479 jich již bylo 12, totiž 8 z Prahy a po jednom z Čelákovic, z Komořan a z Berouna. Odkud byl dvanáctý, není v pramenech doloženo“.
Mlynář Matouš se však ve svém místě v roce 1484 dostal do sporu s čelákovickým záduším o právo mlýna na odběr lomového kamene na úpravu jezu. Mlynář vytěžil ze sporu předsevzetí od záduším vymezené části sporného pole s lomem a s ovocnými stromy ke svému mlýnu, i když naproti tomu se musel zavázat čelákovickému záduší k placení roční pozemkové renty 2 korců žita. Ale ponechal si celý získaný areál k dispozici pastevní soustavy obecních pastýřů. Předtím totiž mlýn byl bez pozemků.
Z počátku 16.století se o mlýnu zachovaly tyto zprávy:
Po mlynáři Kubovi zůstali dva nezletilí synové Jan a Svatoš, kteří neměli možnost ještě na mlýně hospodařit, a proto v jejich zájmu byl mlýn prodán a výtěžek z prodeje 155 kop gr. č. uložen na Brandýský zámek do sirotčí truhlice, kde peníze měly zůstat až do jejich zletilosti. Byly to kromě 155 kop gr. č. a 221/2 kopy gr. č. ještě další částky - celkem 329 1/2 kopy gr. č.
Pan Arnošt Krajíř, přední odpůrce císaře Ferdinanda I., českobratrský šlechtic a majitel velkostatků Mladá Boleslav a Brandýs nad Labem, byl však odsouzen ke konfiskaci majetku, koncem roku 1547 vybral z deponované částky 329 1/2 kopy gr. č. ve svůj prospěch jako půjčku ze sirotčí truhlice. Zda však částku vrátil a s čelakovickými sirotky vyrovnal, není již znáno.
Mlýn získal kolem roku 1540 Mach Turnovský. Ten byl zbohatlým panským úředníkem a zabýval se obchodem rybami. Mimo mlýn vlastnil ještě od roku 1539 selský dvorec v Toušeni. Ten však v roce 1539 odprodal, aby měl dostatek prostředků na nákup Čelákovického mlýna.
Mach Turnovský na mlýně sám nehospodařil, nýbrž zaměstnával vlastního mlynáře. Při mlýně rovněž nechal vybudovat rybí sádky stejně jako předtím v Toušeni. Nutno dodat, že Mach Turnovský doplatil řádně sirotkům svého předchůdce na mlýně Kubovým hodnotu majetku (takže alespoň z této strany nebyli Jan a Svatoš ošizeni).
Pan Mach Turnovský Čelákovický mlýn držel pouze do roku 1545, kdy ho prodal za 950 kop gr. Jakubu Koutskému, který se rád nechal titulovat šlechtickým „urozený pán“ a používal šlechtického či rytířského erbu obrněné ruky, ale v historických zápisech je zván jen prostě „pan Jakub Koutský z Kostelce“.
Jakub Koutský zemřel roku 1555. Do své smrti stačil za Čelákovický mlýn splatit pouze 700 kop gr. č. z kupní ceny mlýna a splátky dalších gr. č. v lednu 1556 již složil jeho nejstarší syn Jan Koutský.
Ten roku 1562 získal od krále Ferdinanda I. jako od vrchnosti velkostatku Brandýs nad Labem závažné rozhodnutí, kterým byl jeho čelákovický majetek prohlášen za výsadní statek, i když s ponecháním jeho poddanského charakteru. Od Jana koupila mlýn, statek, dům, sádky a všechen další majetek k mlýnu příslušný Marie z Valdštejna a mlýn pronajala Václavu Antošovi. V průběhu Antošova nájmu došlo ke změně majitele – stala se jím místo Valdštejnů královská komora. V roce 1584 je v urbáři brandýského zámku uveden jako mlýn, jenž měl kromě dvou stupních kol a pily také OSM kol mlýnských.
I Čelákovice postihly hrůzy třicetileté války a mlýn se zmiňuje až v roce 1640, kdy se jako nájemce uvádí Pavel Vlasák. Po něm tu mlynářem byl Adam Šolc ze Staré Boleslavi, roku 1668 Sigmund Spilka, roku 1669 Jiří Lochovský. Roku 1670 ucházeli se o nájem mlýna Václav Kradhvíl z Prahy a Jan Loudil z Nymburka. Loudil sice v dražbě nájemního práva zvítězil, ale téhož roku zemřel.
Roku 1752 byl mlýn prodán královskou komorou Antonínu Novoveskému s mlecí povinností městečka Čelákovic, Toušeně i Záp a vsí Mstětic i Ostrova. Také panské dvory v Toušeni, Ostrově a na Stránce a ovčín v Toušeni měly nadále v něm mlít své deputátní obilí. Na konci 18. století patřil mlýn Václavu Radimskému, který ho roku 1849 předal synu Janovi.
Od roku 1864 patřil mlýn rodině Říhových, která zahájila obrovskou rekonstrukci ve smyslu průmyslové revoluce. Už v roce 1876 byl ve mlýně instalována první turbína a to Jonwalova. Roku 1894 přibyla druhá turbína - Jonwal-Girard. První z turbín byla roku 1926 nahrazena turbínou Francisovou. Toto malé vodní dílo od té doby zajišťovalo elektrickou energii pro vlastní mlýn a zbývající dodávalo do městské sítě.
V šedesátých letech 20. století bylo vodní dílo zrušeno a turbíny jako nepotřebné zničeny. Mlýn už tedy nemlel, ale zůstal stát a v roce 1988 byl opět využit jako malá vodní elektrárna se čtyřmi turbínami o celkovém výkonu 60 kW. V současnosti patří firmě Mlýn Čelákovice, spol. s r.o., která vznikla v roce 1992 se základním kapitálem 1.000.000,- Kč. Ačkoli má firma živnostenské oprávnění také na mlynářství, tak tuto živnost zde neprovozuje, ale nadále se stará o vodní elektrárnu.
O KEŠI
Keš vás přivede na ostrůvek v mlýnském náhonu. Před regulací Labe tudy protékala řeka. Dnes je voda k mlýnu z regulovaného Labe vedena už nad čelakovickými zdymadly, před mlýnem se rozdvojuje a opět se vlévá do Labe. Na tomto ostrůvku stávala mlýnice, ve které byly šrotovníky. Během partyzánské diverzní akce v roce 1942 byla stavba nenávratně poškozena a její zánik předznamenal ukončení celé slavné etapy mlynářství v Čelákovicích. Dnes je ostrůvek poměrně hojně navštěvován různými mládežnickými partami a rybáři, tak buďte při lovu obezřetní a klidně odtud můžete odnést nějaký ten binec.
