Mlýn Věrovany má stoletou tradici a zabývá se mletím pšenice. Předností tohoto mlýna je zavedená značka kvality mouky z Věrovan, kterou zná většina kuchařek na Moravě.
Mlýn Věrovany prošel v roce 2009 rozsáhlou rekonstrukcí a byla zde zvýšena kapacita. Tento projekt byl spolufinancován za podpory z fondů evropské unie – evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova.
Dnešní kapacita mlýna je přibližně 150 tun za 24 hodin.
Provoz mlýna je denně plněn z obilního sila o celkové kapacitě 1200 tun.
Surovina prochází přes přípravné zásobníky o kapacitě 330 tun, kde probíhá homogenizace obilí pro ustálení kvality zboží pro naše odběratele.
Provoz mlýna je vybaven moderní technologií na zpracování pšenice od společnosti Bühler, kde se vyrábí široký sortiment pšeničných výrobků.
Hotové výrobky a meziprodukty jsou skladovány v míchárně, která je kapacitně stavěna na týden provozu mlýna. V tomto mlýně je vysoká variabilita expedice výrobků. Je zde možné nakládat volně loženou, pytlovanou mouku i malospotřebitelské balení, pro které byla vybudována balírna těchto výrobků.
Balírna je v dnešní době vybavena dvěma balícími linkami o kapacitě 120 sáčků/min.
Poslední inovací balírny bylo pořízení paletizéru od firmy RE.LO.BO., který je schopen umístit na paletu jak skupinové balení po 10 kg, tak i singl balení po jednotlivých sáčcích o hmotnosti 1 kg.
Historie:
První zmínky o mlýnu pocházejí ze 13. století, kdy patřil k Tovačovskému panství.
V r. 1833 přešel mlýn do vlastnictví Jana Hranáče, až do r. 1848, kdy se stal novým majitelem mlýna mlynář Kalabis. Podle informací byl potomek mlynáře Kolobise význačným operním zpěvákem dvorní opery ve Vídni.
V r. 1893 koupila mlýn v exekuční dražbě Občanská záložna v Dubě n/M., která mlýn později prodala Rolnickému družstvu. Výkon tehdy činil pouze 25 q/24 hod., ačkoliv vodní síla činila 120 HP při spádu 167 cm.
Mlýn byl v r. 1908 rekonstruován firmou Josefa Prokopa (Pardubice), která postavila stolice a válce. Do té doby byly ve mlýně pouze kameny. Mlýn byl poté natolik moderní, že jej navštívila exkurze z carské rodiny v Rusku. Téhož roku byl ustaven Rolnickým družstvem cíl zásobovat elektřinou 9 sousedních obcí.
V noci z pondělka na úterý dne 29. prosince 1925 v brzkých ranních hodinách vyhořel mlýn až do základů. Škoda ve finančních částkách byla vyhodnocena na 1–2 miliony Kč. Příčina požáru nebyla zjištěna.
Znovu vybudování mlýna trvalo do r. 1926 a jeho vzhled přetrval dodnes. Na zeď byla umístěna deska s datací obnovy mlýna v r. 1908 a požáru v r. 1925.
V r.1928 zásobuje elektřinou 28 obcí ve 4 okresech a v r. 1929 elektrárna sloučena se SME.
V r. 1930 byla ve mlýně jedna Francisova turbína, hltnost 5,2 m3/s, spád 1,31 m, výkon 78,5 HP, k výrobě elektrické energie.
V r. 1936 bylo přistavěno silo na uskladnění 150 vagónů obilí. Výkon mlýna činil 5 vagonů/24 hod., byla vystavěna vlastní laboratoř a pořízeny nákladní automobily. Družstvo čítalo 1018 členů s 1,891.000 Kč závodních podílů.
V r. 1938 během II. světové války byla ve mlýně ubytovaná spojovací jednotka německé armády a v r. 1945 po osvobození bylo zde ubytováno velitelství technické jednotky Rudé armády.
V r. 1953 Mlýn ve Věrovanech byl znárodněn a podléhal podnikovému ředitelství: Severomoravské mlýny Olomouc. Až do revoluce byl mlýn pod státní správou.
V r. 1997 byl mlýn postižen povodní, která zasáhla celou Moravu a měla charakter „stoleté vody“. Dále byl několik let mimo provoz z důvodu špatného projektu při privatizaci.
Od r. 2000 došlo k znovu zprovoznění mlýna společností Malitas s.r.o., která mlýn později zrekonstruovala a snaží se dále tenhle mlýn s dlouholetou tradicí rozvíjet.