Václav Hermach
Byl otcem dvou synů, Václava a Jaroslava. Bydlel v naší obci, v ulici ke Dřetovicím čp.83. Tato ulice dnes nese jeho jméno.
Byl činný v Sokole a hlavně byl dlouholetým členem Sboru dobrovolných hasičů ve Stehelčevsi. Pracoval ve výboru sboru. Vedl život jako každý z nás. Tak tomu bylo až do osudného 8.května 1945. Od rána jsou slyšet v okolí obce přestřelky, od severu jsou slyšet střelby z děl, Rudá armáda se probíjí ku Praze. Očekávají se zprávy o bojích v Praze, ale ani u nás není bezpečno. Ustavuje se revoluční garda a gardisté spolu s hasiči hlídají obec. V noci odchází na hlídku Václav Hermach spolu s Václavem Podrackým. Jakmile je němečtí vojáci zahlédnou, začnou bez výzvy ihned střílet a oba zraní. Odnášejí je do Kralupského hostince (čp.65 v ulici Vrapická) a pak odvážejí do kladenské nemocnice. Tam shledávají jejich stav beznadějný. V odpoledních hodinách 9.května 1945 Václav Hermach zemřel v kladenské nemocnici. Pohřeb měl průvodem z obce na vrapický hřbitov za účasti hasičů a všeho občanstva.
Čest jeho památce
Václav Ptáčník
Horník Václav Ptáčník se narodil 6.11.1886 v Stehelčevsi. Byl dlouholetým členem SDH Stehelčeves, v roce 1928 byl velitelem, ale následující rok jej ve funkci vystřídal V. Hermach z čp.83, o rok později Antonín Dřevo a až od roku 1933 je pak opět velitelem SDH. U příležitosti 50.výročí hasičského sboru v roce 1935 byl za svou příkladnou třicetiletou práci ve sboru odměněn stříbrnými hodinkami.
Za jeho vedení SDH bylo zavedeno pravidelné cvičení se strojem, žebříky a sekyrami. V roce 1928 zakoupena nová motorová stříkačka, hasiči byli vybaveni novými uniformami. Poslední zpráva, kterou o sboru sestavil V. Ptáčník je z roku 1938. V době války roční zprávy nebyly vedeny a zápisy ze schůzí se ztratily. A tak nemáme podrobnější zprávy o tomto období.
Ale život jde dál a V. Ptáčník dál vedl SDH k aktivitě a bezvadné činnosti až do osudného dne 25.ledna 1945, kdy byl zatčen a odvlečen do Terezína. Důvodem k jeho zatčení byla účast na schůzi hasičů v Unhošti, kde bylo Hellerem „mluveno proti okupantům“. Zatýkání bylo provedeno po celém území okresů Kladno a Unhošť, byli zatčeni všichni účastníci unhošťské schůze. Mnoho hasičů se již nikdy nevrátilo, mezi nimi i Václav Ptáčník ze Stehelčevsi. Byl umučen 11.4.1945 v Terezíně. Ti, kteří se přece jen vrátili, měli podlomené zdraví z přestálých útrap a mučení, jen málo jich zůstalo na živu.
Od roku 1946 jezdí delegace SDH položit o výročí založení sboru, jehož byl dlouholetým velitelem, kytici k jeho hrobu, který se nachází na terezínském hřbitově pod číslem 201.
Po veliteli hasičů, panu Václavu Ptáčníkovi byla pojmenována i jedna ze stehelčevských ulic. Tato ulice se nachází ve svahu, nejblíže k Buštěhradské haldě. Je to první ulice po pravé straně při vjezdu do obce od Vrapic. Říká se jí také „Panelka“.
Václav Pokorný
Václav Pokorný se narodil 5.července 1911 ve Stehelčevsi. Vyučil se slévačem a pracoval v oboru, u vápenných pecí v Poldi Kladno. Dne 8.října 1941 byl zatčen gestapem. V jeho domě čp.75 byla provedena prohlídka, při které byl zabaven pouze radiopřijímač. Nic jiného nenašli. Přesto byl již 11.října 1941 vynesen rozsudek stanného soudu a přidána poznámka U (uberwiesen – usvědčen!). Byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Jeho spis se nedochoval, a tak se jeho rodina nikdy nedověděla pravý důvod, proč byl vlastně zatčen.
Zachoval se pouze protokol Ředitelství státní policie v Praze zaslaný Tajné státní policii.
Věc: Václav Pokorný, narozený 5.7.1911 ve Stehelčevsi, Václav Tůma, narozen 1.9.1920 v Jinočanech, Oldřich Strop, narozený 25.5.1915 v Hnidousích, Oldřich Šejna, narozen 21.11.1913 v Duchcově.
Týká se: rozsudek stanného soudu v Praze z 11.10.1941, č.j.123/1-4/41
Přílohy:4
Jmenovaní byli rozsudkem stanného soudu v Praze z 11.10.1941 předáni tajné policii. Podle příkazu předsedy stanného soudu posílám: přiložené soupisy jejich majetku.
Podepsán: Bellman
Pan Václav Pokorný zemřel v koncentračním táboře Mauthausen 3.února 1942. Svého syna Václava, který se narodil 26.dubna 1942 nikdy neviděl. Čest jeho památce.
20.října 1945 udělil prezident Československé republiky v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození republiky Československé z nepřátelského obsazení panu Václavovi Pokornému Československý válečný kříž 1939 „IN MEMORIAM“. Tyto skutečnosti potvrdil i Státní ústřední archiv v Praze dne 11.3.1996.
Na jeho památku byla pojmenována ulice na jejímž rohu žil ulicí Václava Pokorného. (Je to ulice od Hlavní k fotbalovemu hristi.)
Bohužel podobenka pana Pokorného se nedochovala. Neměl ji ani jeho syn, který jinak veškeré materiály poskytl pro naši obecní kroniku.
Václav Moravec
Narodil se 6.března 1898 ve Stehelčevsi jako syn Václava Moravce a Kateřiny, rozené Dvořákové. S rodiči žil v čp.73.
Odvodní ročník 1920, vojín v záloze
1.května byl přijat do učení k mistru sklenářskému, panu Františku Čápovi, které ukončil 1.5.1915.
Dle data narození byl odvodní ročník 1920. Odveden byl k Pěšímu pluku č.5 T. G. Masaryka, rota 9. Činnou vojenskou službu konal od 27.říjma 1921 do 23. listopadu 1921, pak byl přeřazen do I. zálohy.
10.6.1922 se oženil s Marií Francovou z Brandýska. Ve Stehelčevsi si postavili domek čp. 148. Narodila se jim dcera Vlasta.
V roce 1923 se stal členem SDH Stehelčeves a ve sboru aktivně pracoval až do své smrti.
V srpnu a září 1927 vykonával vojenské cvičení ve zbrani. Další vojenská cvičení mu byla prominuta a v roce 1938 byl přeřazen do II.zálohy.
1.února 1945 by zatčen jako zástupce velitele SDH Stehelčeves po unhošťské schuzi. V Terezíně se nakazil skvrnitým tyfem, vrátil se sice 21.května domů, ale 23.května byl převezen do kladenské nemocnice, kde ještě tentýž den zemřel.
20.října 1948 mu byl prezidentem republiky udělen „in memoriam“ Československý válečný kříž 1939 v uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Československé republiky.
Po Václavu Moravcovi byla pojmenována ulice, kde léta žil, je to ulice od OÚ až na křižovatku s ulicí V. Hermacha.
Byl otcem dlouholeté poštovní doručovatelky v naší obci, paní Vlasty Kottové.
Pavel Řánek
Když odjela manželka Pavla Řánka na posvícení k rodičům do Ţelenic, tak se vydal se třemi dalšími muži z naší obce do hospody v Rusčuku do Kladna.
Zde chtěl po chvíli shodit portrét Hitlera ze zdi. V té době netušil, že v hospodě sedí udavač. Povedlo se mu sice utéct, ale Gestapo ho chytilo v Huťské ulici. Byl vězněn v Sokolovně v Kladně a na práci chodil do Poldovky. Tam mu ještě pan Koucký ze Dřetovic nosil balíčky a dopisy od rodiny. Pak byl ale přemístěn na Pankrác, následně do Terezína a jeho poslední cestou byl koncentrační tábor v Mauthausenu. Zde pod těžkou prací v mauthausenském lomu padnul, dostal zápal plic a zemřel ve věku pouhých 25 let. Od jeho přemístění na Pankrác s ním rodina neměla spojení a rodiče dlouho věřili, že se z koncentračního tábora vrátí a dlouho na něho čekali. Bohužel tomu tak nebylo. Svou rodinu již nikdy neviděl.
16.4. 1942 zemřel Řánek Pavel, hutník, stáří 24 roků z čp. 138. Zatčen byl 16.11.1941.
Nar. 11.6.1917, odv. Ročník 1938, pluk útočné vozby 3, vojín
Automontér čp. 138
Zdroj: Obecní kronika Stehelčeves