Jiřice jsou jedna z nejstarších vesnic, založených želivskými premonstráty v místech bývalého pohraničního hvozdu "Borek". Jméno vsi je odvozeno od jejího zakladatele, prvního osadníka Jiřího. Osadníci si začali říkat staročesky "Juřici" a odtud i název Jiřice. Podobně jako Vojslavice, Petrovice aj. Nejstarší archivní dokument, který ves uvádí, je Bula papeže Honoria II. z roku 1226. Listina obsahuje soupis majetku želivského kláštera a ves je tam uvedena jako "Velké Juřice". V roce 1341 se poprvé připomíná "Jiřická rychta", předchůdce dnešního Obecního úřadu. V Jiřicích se nacházel poplužní dvůr želivského kláštera, a to v sousedství fary. Po požáru v roce 1805, byl opět postaven (za obcí) a v pozemkové reformě v roce 1925 byl rozparcelován. Zůstala jen zástavba v barokním slohu. Jiřice vždy patřily mezi největší obce panství želivského a později humpoleckého okresu a jejich katastrální výměra činila cca 1200 ha. Patřil k nim také největší počet osad, samot a pazderen. V roce 1860 měly Jiřice asi 600 obyvatel, ke konci století vzrostl jejich počet na 850 a za II. světové války dokonce až na 1000 obyvatel. To souviselo ovšem s rozvojem textilního průmyslu v nedalekém Humpolci, kam bylo možno docházet za prací a přilepšit si obděláváním malého kousku pole. První větší úbytek nastal až v souvislosti s odlivem lidí do pohraničí po roce 1945, a potom zejména v 50. letech, po založení JZD, kdy zavedení zemědělské velkovýroby uvolnilo pracovní síly z obce do výrobních závodů ve městech.
K 1.lednu 2014 měly Jiřice 877 obyvatel. V roce 2024 už 940 obyvatel
Památky:
Kostel sv. Jakuba
Je to nejstarší stavba v obci. Poprvé se uvádí již v roce 1350. Z původně gotické stavby se zachovaly do dnešních dnů pouze obvodové zdi presbytáře (kněžiště) s okny. Někdy kolem roku 1650 byla přistavěna sakristie, v roce 1772 vlastní kostelní loď (prostor pro věřící), v roce 1803 postavena na dvou pilířích kruchta (pro varhany a zpěváky) a konečně v roce 1905 byla přistavěna pseudogotická věž. Původní umělecká výzdoba a zařízení kostela /obrazy, sochy, oltář, kazatelna) pochází od umělců, kteří tvořili v želivském klášterním kostele. V posledních deseti letech došlo svépomocí věřících k celkové generální opravě kostela a zakoupení nových zvonů. Od nepaměti se v sousedství kostela nacházel hřbitov s dřevěnou zvonicí v jeho horním rohu, na nový hřbitov se započalo pochovávat ve 30. letech. K jiřické farnosti patří i filiální kostel s. Jiří ve Lhoticích a obce Hněvkovice a Petrovice. Matriky narozených a zemřelých jsou vedeny od roku 1734 a patří tedy k nejstarším.
Fara
Barokní fara z 18. století byla na počátku 20. století novobarokně upravená. Stavba je výrazná především svým bohatě zdobeným volutovým štítem hlavního průčelí s erbem želivského premonstrátského kláštera a reliéfem od sochaře V. Amorta.
Pomník padlých
z I. světové války v dolním parku z roku 1926 je dílem známého akademického sochaře E. Kodeta. Připomíná 24 padlých občanů a nezvěstné.
Boží muka
Jak si naši rodáci a ti dříve narození určitě pamatují, původní kaplička (kratší název pro „boží muka“) stála na jiném místě než ta současná a musela se přemístit při rekonstrukci silnice před kostelem. V době výstavby dálnice tudy vedla veškerá doprava na Humpolec, a proto došlo k rozšíření křižovatky a zabrání části parku, kde kaplička stála. Na jejích čtyřech bocích byly znázorněny štukové reliéfy od uznávaného výtvarníka Amorta, představující evangelisty Matouše, Marka, Lukáše, Jana a byla zapsána na seznamu národních kulturních památek.
Při přemísťování kapličky došlo však k jejímu rozpadnutí a proto byla postavena kaplička nová. Ta však již neodpovídala té původní a proto byla ze seznamu kulturních památek vyřazena. V loňském roce došlo k opadávání omítky na všech stranách kapličky a výrazným trhlinám ve zdivu. Zastupitelé se rozhodovali, zda provést opravu kapličky nebo podle dochovaných podkladů postavit kapličku novou blíže k místu jejího původního stanoviště. Nakonec byla vybrána druhá varianta a zpracován projekt, na základě kterého je kaplička postavena. Na její výzdobě se podíleli pan Podoba z Humpolce a pan Marek ze Senožat – díky nim a stavební firmě Beneš je v obci opět bělostně zářící boží muka s původní tématikou čtyř evangelistů.
Škola
První písemné zmínky o jiřické škole pocházejí z roku 1766, kdy děti vyučoval místní tkadlec Vít Havel. Od roku 1781 je tu již řádná farní jednotřídka, která byla ovšem umístěna v pronajaté výměnkářské světnici v č.p. 28, kde se pak ještě dlouho říkalo u "U kantorů". Po požáru poplužního dvora v sousedství fary v roce 1805, byla přestavěna část vyhořelého stavení na první školní budovu. V roce 1877 k ní byla přistavěna druhá učebna a konečně v roce 1893 celé první patro s bytem a třetí učebnou. Před I. světovou válkou bylo ve třech třídách na 220 dětí, před II. světovou válkou 90 dětí v první až páté třídě. V roce 2002 byla ke stávající budově přistavěna budova Mateřské školy a jídelny. Vybavení školy, které se neustále vylepšuje, patří mezi nejlepší v regionu. V současnosti se zde učí na 110 dětí z Jiřic a okolí.
Jiřická lípa
Památná sedm set let stará lípa je zajímavá svou dutinou. Dokud chodil v Jiřicích ponocný, uchyloval se do vykotlaného kmene, aby otvorem pozoroval dění ve spící vesnici. Ke stromu se váže několik pověstí. Podle jedné z nich nechali lípu na památku vysadit v místě, kde našli kněžnu z Orlíka, když se při vyjížďce ztratila v lesích. Další legenda vypráví o Janu Želivském, který pod lípou kázal o husitském učení. Lípa dříve usychala, protože její kořeny rozložené přes cestu poškozovaly povozy i pěší. Při stavbě silnice však lidé na lípu mysleli, postavili kolem ní zábranu a holé kořeny pokryli zemí. Lípa pak jako zázrakem omládla.
Druh stromu: Lípa Velkolistá
Obvod kmene: 858 cm
Výška stromu: 21 m
O keši:
Jedná se o reinkarnaci dřívější keše, včetně listingu který mi byl dovolen použít od pozůstalých původního ownera. Na místě najdete jednoduchou krabičku. Buďte při odlovu opatrní jedná se frekventované místo, tak ať schránka dlouho vydrží. Při zavírání schránky netlačte až na doraz, ale zavírejte s citem, ať další kačeři nemají problém schránku otevřít než se trochu ochodí. Díky a šťastný lov.