Vítej kačere u naší zvířátkové série, ve které se seznámíme s obyvateli lesa, luk a řek, které můžete na svých procházkách potkat a bez kterých si život nedokážeme představit. Každý tvor je jedinečný a ztráta druhu je obrovskou dírou v naší fauně.
Štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus) je druh štíra z rodu Euscorpius, který se kdysi vyskytoval v Česku, ale dnes již v ní není prokázán jeho výskyt. Informace o opětovném nálezu štírů dosud nebyly potvrzeny, ale ani oficiálně vyvráceny. Jeho současný výskyt je poměrně omezený, vyskytuje se v Chorvatsku, Itálii, Rakousku a Slovinsku, kde je však jeho výskyt limitován jen na malou část území zmíněných států. Podobně jako v Česku, kde je ostrůvek populace na slapské lokalitě, kde se dříve vyskytoval hojně, se vyskytuje na podobné stráni blízko rakouského města Kremže. Obývá prakticky totožný kontinentální biogeografický rámec ve všech pěti zemích svého výskytu.
Obývá rozmanitá stanoviště jako např. okraje a nitra lesů, sklepy, půdy, zídky ve stínu apod. Dorůstá délky okolo 4 cm a jeho jed není pro člověka nebezpečný. Mláďata se rodí v létě a samice je nosí do prvního svlékání na zádech. Po tuto dobu nepřijímají potravu. U tohoto druhu se objevuje kanibalismus.
Tento štír není zas tak běžně chovaný zástupce u nás, ale i tak je svou velikostí a nenáročností chovu velmi atraktivní. Teplota v teráriu by se měla pohybovat od 22 °C do 27 °C a toho docílíme přitápěním ve formě bodové žárovky či topného kamene. Hodně chovatelů uvádí, že tyto štíry chová při běžné pokojové teplotě a štíry se jim daří i odchovávat. Jako substrát je vhodný lignocel, rašelina či kousky kůry a hrabanka. Na místě úkrytů, kde dobře poslouží kůra, nebo rozbitý květináč. Jako potravu předkládáme hmyz odpovídající velikosti. Nejvhodnější jsou cvrčci, švábi, kobylky a červi. Odchov těchto štírů je dost podobný ostatním zástupcům téhož rodu.
U Slapské přehrady existovala kolonie (dle některých zdrojů dvě kolonie ) tohoto štíra, která zahrnovala velký počet jedinců, ale byla zničena při výstavbě hotelu dříve, než se oblast stala předmětem jakékoliv ochrany. Tato lokalita byla místem výskytu dalších vzácných pavoukovců a jižních bezobratlých, jako jsou stepníci a kudlanky. Spolu s podobnou lokalitou v Kremži existuje díky genetickým analýzám teorie, že se jedná o pozůstatky dřívějšího rozšíření, které bylo drasticky zredukováno dobou ledovou. Dříve panovala domněnka o zavlečení člověkem a objevuje se ještě stále i v zahraniční literatuře. Mezi možné zdroje zavlečení se uvádělo dovážení kamene při stavbě hradu Karlštejn, nebo zavlečení chataři. Moderní zavlečení je však velmi nepravděpodobné. Výskyt štírů byl znám již z dob o něco dávnějších a kolonie, přes choulostivost mláďat sdílenou všemi štíry a množství potenciálních nebezpečí a predátorů, byla dle svědectví početná a rozsáhlá. Štíři zavlečení do jiných evropských zemí (Belgie, Německo, Švédsko, Nizozemsko či Dánsko) nevytvořili trvale existující a dlouhodobě se rozmnožující kolonie, jako ve svých původních oblastech. Synantropní štír žlutoocasý se však stal prosperujícím druhem v Anglii, ačkoliv není původní druh anglické přírody. Objevil se zde již v 18. století a během staletí zde zdomácněl, bohužel i jemu hrozí vymření vlivem lidské činnosti.
Doporučuji začít trasu od čísla 1. V nápovědě naleznete zda se keš nalézá vpravo, nebo vlevo od cesty.
Přeji krásnou procházku a vychutnejte si kouzlo tohoto lesa.
V keši není tužka.