V malebném údolí Otavy je umístěna busta F. L. Čelakovského, strakonického rodáka. Socha byla odhalena v roce 1924 a dnes je jedním ze zastavení naučné stezky.
František Ladislav Čelakovský (7.3.1799 Strakonice – 5.8.1852 Praha) byl český básník národního obrození, kritik a překladatel.
Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu (jeden rok pro neznalost němčiny opakoval). Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filozofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen (za četbu Husových děl). Pokračoval pak ve studiu na lyceu v Linci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných univerzitních zkouškách v roce 1822 propadl z logoky, a tak studia nedokončil.
Dne 2. února 1834 se ve Strakonicích oženil se svou dlouholetou snoubenkou Marií Ventovou (1809–1844) a téhož roku se jim narodil syn Ladislav. Během jeho pobytu ve Vratislavi, kde se usadil s manželkou a čtyřmi dětmi, zemřela 17. dubna 1844 jeho první žena Marie náhle na tyfus. Za příštího pobytu v Praze se zasnoubil s Antonií Reissovou a po sňatku 2. dubna 1845 s ní odjel zpět do Vratislavi.
Jeho druhá manželka Antonie Reissová (Bohuslava Rajská) byla sestrou Johanny Reissové, manželky Josefa Františka Friče. V letech 1844 až 1849 vedla častou korespondenci se svou přítelkyní Boženou Němcovou, do které se zapojoval i Čelakovský. Ve druhém manželství se Čelakovským narodily tři další děti. Manželka Antonie Čelakovská zemřela roku 1852, Čelakovský téhož roku.
Keš není uložená přímo u Ládíčka, protože by byla v kolizi s jinými keškami.
