Tato keš je věnovaná hlavně vzpomínce na mého dědečka, ale také na jeho předky, kteří pocházeli právě odtud.
V minulosti advent znamenal období klidu, půstu a rozjímání. Lidé se zdržovali masa, mléčných výrobků a někdy i alkoholu. Adventní neděle měly hluboký duchovní význam, kdy se zapalovaly svíce na adventním věnci, což symbolizovalo příchod Krista. V dnešní době to už tak úplně neplatí. Adventní věnce sice najdeme v mnoha domácnostech i v současné době, ale spíš než s obdobím půstu bývá adventní čas spojen s hojností jídla i pití a vánočními večírky.
Pro mnoho z nás je ale advent spojen i se vzpomínkami na naše blízké, kteří s námi Vánoce již neoslaví. Někteří z nás vzpomínají na události, které nás formovaly, někteří se zamýšlejí nad rodinnou historií a navštěvují místa s ní spjatá. Proto jsem se před několika lety vydala do Ratibořských Hor. Odtud totiž pocházel můj prapradědeček Václav.
Ten odešel za prací do Vídně a později se usadil v rodném městečku své manželky Růženy, kde naše rodina žije dodnes.
Do Ratibořských Hor se vracím často, s radostí a s úctou k rodinné historii. Z návštěvy tohoto místa v době adventu jsem si udělala svojí soukromou malou tradici.