Na výchozích souřadnicích nic nehledej, tam to všechno začalo.
Finálku najdeš tam, kde to všechno skončilo…
Je jaro, první teplejší dny, které celou partu vodáků vytáhly ven na splouvání Tiché Orlice. Vyrazili jsme odpoledne po práci od mistrovického kamenolomu. Hned na prvním jezu na 76. kilometru mělo pár lidí problém a málem se udělali, holt první akce po zimě. Po tomto varování nadšení nováčku trochu opadlo a naše rychlost se výrazně snížila. Naštěstí do vyhlášené turecké hospůdky u hřiště hned za Kamenným mostem, kde mělo být první krátké občerstvení, jsme dorazili všichni bez jakéhokoliv karambolu. Chtěli jsme dát trochu odpočinout namoženým pozadím a unaveným rukám. Jenže jako vždy plány jsou na to, aby se porušovaly. Z krátké zastávky na jedno se stala zastávka delší a těch piv bylo taky notně víc. S přibývajícím promile alkoholu v krvi naše předsevzetí splout dnes řeku až k Tvrzi na Orlici, kde jsme byli ubytovaní, bralo za své. Těch necelých 8 km bylo najednou moc.
A pak to začalo. Jeden místní šťoura se do nás vodáků začal navážet. Že prý jsme flákači, žádní sportovci a že v lodi jen tak sedíme, necháme se unášet proudem a že po břehu je to namáhavější, ale i rychlejší. Slovo dalo slovo a mezi suchozemci a námi vodáky vznikla sázka - kdo bude dříve u splavu u Tvrze na Orlici, zda někdo od nás po vodě, nebo někdo z místních pěšky podél řeky. Kolo či jiný dopravní prostředek byl zakázán.
A jak to tak bývá, tak ti, co to vyprovokovali najednou vycouvali. Ale mě vodácká hrdost nedala a šel jsem do toho.
Těch zbývajících pět kilometrů po vodě bych za necelou hoďku při této vodě mohl dát. Po předem domluvené trase po zemi by to mělo trvat podobně. Uvidí se kdo z koho.
Tento úsek řeky jsem již několikrát splouval a řeku tady dobře znám. Po deštivých dnech minulého týdne je vody nad normál a řeka teče poměrně rychle.
Na hlavu jsem si nasadil svoji oblíbenou černou přilbu a vlezl do svého černého pirátského kajaku. Již za šera byl závod odstartován. Věděl jsem, že zpočátku se musím držet vpravo a hlídat jez na X-tém kilometry řeky, nerad bych se dostal do spárů lopatek vodní elektrárny. Překulil jsem se přes hráz u elektrárny, přetáhnul loď, znovu nasednul a vyrazil.
Někde na jihu nad Dolní Čermnou ztemnělou oblohu protkalo několik blesků a po chvíli zaburácel hrom, lilo tam jako z konve. Musím máknout abych ještě ke všemu nezmokl. Na druhou stranu, pokud tam dost zaprší, tak od soutoku Orlice s Čermnou to povalí samo. Na to ale teď nemůžu myslet nejdříve se musím vymotat z vesnice, podplout místní mostky, nenarazit do břehu U víru, kde jeden místní nadšenec umístil kešku a pak už by to mohlo být v pohodě.
Podíval jsem se nad sebe a uviděl pruh zářících hvězd lemovaný temnými korunami stromů rostoucích podél břehu řeky a udávající směr mé cesty. Začal jsem se kochat tou nádherou, když tu ji najednou přerušil nějaký stín, jako když šlehne bičem. Aha, první místní mostek. To asi ta vypitá piva a kořalky začínají působit, ještě že močák jsem vyprázdnil před nasednutím, ta studená voda a prostata je svinstvo. Ale už je to pryč a vytečkovaná dráha na obloze mě vede dál. Neměl jsem tolik chlastat!
Teď ale bacha, bude zatáčka u víru. Řeka se tu prudce stáčí vpravo, jednou jsem špatně najel a napálil to přímo do břehu. Dávám bacha držím se u pravého břehu a hlídám průzor mezi stromy nad hlavou, už to vidím, černá zeď přede mnou, několika silnými záběry stáčím loď. Jo dobrý, projel jsem ji téměř ideální stopou. Teď jen nasadit rozumné tempo a vydržet až do cíle. Řeka mě vede dál, vybírám hlavní proud, voda mě žene kupředu a já navíc makám jako šroub, stromy nade mnou se míhají a já uháním vstříc svému osudu. Teď už by to mělo být v pohodě, žádné záludnosti, řeka se jen mírně klikatí a vede rovnou údolím k mému cíli. Jen na tom soutoku si budu muset dát pozor. Díky bouřce nad Čermnou kdoví co mě tam čeká. Krásná víla, kdyby tam byla. Asi blbnu, začínám básnit a snít.
Prásk, kde to jsem, co se děje? Asi jsem na chvíli usnul.
Zleva mě nějaká mocná síla podebrala a mrskla se mnou do strany. Proud z boku mě odhazuje špatným směrem, školácká chyba, loď se se mnou otáčí dnem vzhůru a já se koupu a lapám po vzduchu, okamžitě se probírám, eskymácký obrat v této malé hloubce neudělám, začínám se soukat z lodě. Prásk - rána do hlavy, asi kámen, voda mě v mrákotách unáší dál, loď je pryč, voda si se mnou pohrává, houpe mě.
Šprajda se zachytila za veliký kámen. Uvízl jsem za ním, drží mě tu, je mi zima, v jeho stínu ztrácím vědomí, usmívám se, padám do tmy, náhle zahlédnu jasné světlo, pomalu vstávám a jdu za ním …
Finálka:
N 50° 0.(494 - 4*X)
E 16° 32.(526 + 4*X)