Zálesí
Ves Zálesí (dříve zvaná i Zálezly) se „poprvé“ připomíná v roce 1352 v souvislosti s městem
Dobruška. Ta je k roku 1352 doložena již nejen jako plebánie, ale i jako sídlo děkanátu, který
zahrnoval 36 farností rozložených na území od Vernéřovic u Teplic nad Metují na severu,
Černíkovic na jihu, Chvalkovic na západě a na východě končící farní vsí Deštné v Orlických horách.
Jednou z uváděných farností je i fara v Zálezlech (Zálesí) 1 . Obdobnou informaci uvádí i V. Schreiber,
podle nějž se kostel sv. Bartoloměje v Zálesí uvádí již roku 1350 mezi farními chrámy děkanátu
dobrušského
První samostatná písemná zmínka o faře v Zálesí (a vlastně i o obci) tak pochází „až“ z roku 1356.
Tehdy je připomínána s prezentací Henzlina ze Zálesí a Vernéřovic (pozn.: dnes Jívka, dříve Horní
Vernéřovice) v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství. První zmínku o samotném kostele
v Zálesí pak nacházíme v roce 1367. Záleský kostel je k tomuto datu (1367) uváděn již
s pojmenováním kostel svatého Bartoloměje. Nutno ovšem podotknout, že tato informace se
objevuje až v zápisu z roku 1374. Záleská fara je pak k roku 1369 uvedena i v seznamu far podle
„Register papežských desátků z pražské diecéze“
Ale v Zálesí kromě kostela a fary byla i tvrz. Za první písemnou zmínku o vsi Zálesí jako sídle tak
považujeme záznam z roku 1361, kdy se zmiňuje Albert ze Zálesí a Skalice u příležitosti ustanovení
Heřmana farářem v Božanově (Pertolticích).
Ke kešce: Tato keška je poslední ze série Zajímavá místa v Batňovicích, proto si nezapomeňte opsat bonusové číslo F. Keška se nachází na stromě, ale žádné lezecké vybavení snad nebudete potřebovat. Keška visí asi ve výšce 3-4 metry. Možná by se vám mohl hodit žebřík, ale strom má celkem dost větví, tak to jde i bez něj.