Vítám vás v Prajzské republice! Ani jste si nevšimli, že jste překročili hranice? Nebojte se, žádné razítko do pasu ani kontrola na hranici vás dnes nečeká - ale věřte, že jste vstoupili do kraje s jedinečnou historií, nářečím a srdečnými lidmi.
Tohle území mělo svůj vývoj jiný než zbytek republiky. Odráží se to nejen v architektuře, mluvě, ale i v každodenním životě.
A právě na mluvu je zaměřena tato keš, protože když jedete do zahraničí, měli byste znát alespoň základní slovíčka ke komunikaci. Prajžštinu si můžete procvičit v tomto krátkém příběhu, který vám může také pomoci k získání finálních souřadnic.
Zabijačka
Včil by všeci vegetariani aji vegani měli poješč grysu, sojovych, ořechovych a kokosovych raw kuliček a napič se žimne vody, bo to něni čitani pro nich. Naša mama dva razy za život chčela vychovač bravečka, aby jsme tež viděli, jak vypadaju jelita zblizka. Kupila take třinactikilove selatko. Chlivek byl připraveny i s korytkem. Měli jsme teho bravka radi stejně jak naše kury a kraliky a všeci jsme znali jeho osud, enem un ni. Šmakovalo mu furt imrvere, žradlo měl rano i večer a žaden z nas jsme se neuměl dopředku představit, kolik s tym gizdem bude roboty. Čistili jsme mu dlažku, aby podhaz neležel v marasu a hnoja přibyvalo. Vařili jsme hrnce kobzoli, sypali šrotu. Tuž jedneho dňa se rozhodla rodinna rada, že už teho bylo dost, rok uplynul, gušik měl cošik přes sto kilo a každy tam raz muši. Nahlasili jsme zabijačku na obec a pozvali jsme našu omu z Petřkovic, ktera vařila kdysi haviřum a měla v tym praxi. Určili jsme ju velitelku zasahu. Poručila kupit plno bělek do bilych jelit, krup, pepřu, kminu, majoranky a soli a olupat misu česneku a cebule. Sama vydrhla kotel na vyvařku. Pozvali jsme masařa z Markvartovic, bo pry měl fajny šmak. Přišel vesely člověk v kostkovane jupce a obrovske zapasnici. Skoro rano, jak se střilalo a podřezavalo, jsme byli skovani za dveřama. Chlopi pověsili čunika za zadni nohy na zahradě na balek. Ja jsem mišala v lavoru krev, bo jsem byla krviodolna a naša mama šla při krvi k zemi. Už to nebyl bravek, ale enem maso. V kotlu se vařily vnitřnosti, na pecu se cosi smažilo ku svačině, gořalka se pila furt mezi tym a ja měla chuť na zystu s jabkama. Potem se špilkovaly jelita, robili jsme presvuřt, lebervuřt, všecko bylo moc fajne. Sušedum se roznesla vyslužka, prdelanka a jelitka. Maso se nechalo odležet, spustilo se sadlo a paru dni bylo všecko mastne. Po čase se vyudilo maso a klobasky, ktere provoněly celu huru, jak visela cela raja na tyčce. Po pravdě, za chvilu nebylo nic, bo nas bylo doma jak červenych myši. Nakonec jsem dostala největši ukol, stočeny krupon z bravka zavest do Ostravy do vykupu, aby bylo potvrzeni. Bo bez razitka, kaj bysme dneska byli?
Zdroj: Jandová, Hedvika. Za štreku. Hedvika Jandová, 2021. ISBN 978-80-11-00352-4
Ke keši
Na Prajzské se nemluví jen tak ledajak - místní jazyk i zvyky jsou pro mnohé záhadou. Některá slova a výrazy se dokonce liší vesnici od vesnice. Typickému obyvateli Prajzské bývá přisuzována tvrdá pracovitost, dobrosrdečnost a smysl pro pořádek. Je to člověk, který ví, co je dřina, a neplýtvá ani časem, ani penězi. Typickou vlastností je také šetrnost, kterou zlí jazykové někdy přetvařují na „skrblivost“. Ale ten, kdo Prajzáky opravdu zná, ví, že jde spíše o hluboký smysl pro hospodárnost, odpovědnost za rodinu a schopnost vyžít i v těžkých podmínkách.
K nalezení pokladu musíte projevit podobné schopnosti a prokázat nejen to, že se zde domluvíte, ale že si také umíte vše dobře spočítat.
Final: N 49°5(G).(G+Z)(K+B)(K) E 018° 0(H).(M-H)(B-D)(G)
Ať se na cizím území neztratíte a dlouhým hledáním nevzbudíte nežádoucí pozornost, tak zde je malá nápověda: brambory, buchta, houska, krupice, podlaha, půda, řezník.
Při odlovu se snažte být pokud možno nenápadní.
Cestu ke keši si můžete zpestřit poslechem.
(kliknutím na odkaz se spustí externí MP3 soubor na drive.google.com)
