|
Vítejte u mé další EarthCache! Tentokrát vás komplexně seznámím s geologií PP Baba.
O lokalitě
Přírodní památka zahrnuje skalní výchozy proterozoických prachovců a břidlic s rozvinutými společenstvy skalních stepí. Na strmých stěnách, ve skalních spárách a sutích se vyskytují specializovaná rostlinná společenstva. Vrcholové plošiny, obohacené sprašovými sedimenty, pokrývají teplomilné trávníky. Rýhy a rokle jsou zarostlé teplomilnými křovinami a akátem (Robinia pseudoacacia), vysazeným druhotně. Nejen na chráněném uzemí nalezeneme strmé srázy, krátké rokle a skalní výchozy na levém břehu Vltavy. Díky tomuto členění se střídají zastíněná chladnější a vlhčí místa s místy osluněnými teplými a suchými. Oblast je tak jedním z druhově nejbohatších stanovišť hmyzu v Praze. Žije zde mnoho druhů vzácných ploštic, tesaříků a střevlíků, samotářské včely, zlatěnky nebo bodruška. Z geologického hlediska je území tvořeno rozsáhlou sekvencí drob a břidlic náležejících ke kralupsko-zbraslavské skupině svrchního proterozoika. Břidlice prošly slabou regionální metamorfózou v rozsahu kontaktní metamorfózy a anchimetamorfozy. Lokálně jsou v břidlicovém souvrství vyvinuty žíly tonalitového porfyritu.
Proterozoické prachovce
Prachovec je sedimentární hornina rozšířená ve všech typech sedimentárních oblastí a vyskytující se napříč různými klimatickými pásmy a geologickými obdobími, například v oblasti Barrandienu. Při metamorfóze prachovců dochází k jejich přeměně na břidlice, při vyšší míře přeměny vznikají fylity. Prachovec představuje zpevněnou formu prachových sedimentů, kde částice prachu tvoří alespoň dvě třetiny objemu horniny. Typickým znakem prachovců je vrstevnatá textura s výraznými sedimentačními strukturami. Zbarvení se pohybuje od šedé přes žlutou a bílou až po hnědou, přičemž barva je určena především oxidačním stavem železa přítomného v hornině. Vedle běžných prachovců existují i prachové břidlice, které se vyznačují jemnou až tenkou vrstevnatostí a vznikaly v prostředí mořských sedimentací. Často se vyskytují v souvrstvích společně s jílovitými břidlicemi a drobami. Prachovce patří do skupiny klastických sedimentárních hornin, tedy hornin tvořených úlomky jiných hornin, které byly zvětrány, transportovány a následně usazeny. Tyto úlomky mohou mít různou velikost, od jemných prachových částic až po větší kameny či štěrky.
Usazené droby Klastické sedimentární horniny tvoří jednu ze základních skupin sedimentárních hornin. Vznikají nahromaděním úlomků starších hornin, které byly působením zvětrávání uvolněny, přeneseny a usazeny na zemském povrchu. Velikost těchto fragmentů se může pohybovat od jemného písku až po větší štěrk či kameny. Postupně, během geologického vývoje, dochází ke zpevnění těchto usazenin a ke vzniku klastických sedimentárních hornin. Droba představuje hojně rozšířenou sedimentární horninu, jejíž vznik je možné snadno pochopit. Z hlediska petrografie jde o druh pískovce, který kromě křemenných zrn obsahuje i úlomky živců, jiných minerálů a různých hornin. Důležitým kritériem je, že většina těchto částic má velikost menší než 2 mm. Droby se vyznačují především tmavými odstíny, nejčastěji šedou barvou. Tvoří se v mořském prostředí, především na kontinentálních okrajích, kam jsou přinášeny řekami po intenzivních geologických procesech, jako je vrásnění (orogeneze). V těchto oblastech se neuspořádaný materiál ukládá v mocných vrstvách, které následně zpevňují v kompaktní horninové těleso.
Železitý sediment (ferolity) Téměř všechny sedimentární horniny obsahují železo, nejčastěji ho můžeme pozorovat v pískovci. Nicméně sedimentární horniny, ve kterých podíl železa překračuje 15 procent, jsou samostatně nazývány "horniny bohaté na železo". Ty charakterizují rozsáhlé, lokálně silné sekvence železa složené ze střídajících se tenkých (milimetr až centimetr tlustých) vrstev převážně krystalického železa, zvané ferolity.
Ferolity jsou velmi variabilní, běžně je můžeme pozorovat v podobě plošných skvrn na povrchu horniny. Většinou mají viditelné úlomky křemene. Jejich typické zabarvení je zpravidla rezavé, červené nebo světle hnědé. Mimo minerálů železa obsahují ferolity také klastické úlomky hornin a minerálů, např. křemene, karbonátů nebo jílovité minerály.
Vzhled ferolitů a jejich vlastnosti mohou být různé v závislosti na jejich geografickém původu. Jejich zabarvení se zpravidla výrazně liší od okolní horniny a jsou tak od ní snadno rozpoznatelné. Tato variabilita je způsobena rozdíly v chemickém složení a podmínkách sedimentace, které ovlivňují vzhled a složení těchto železitých vrstev.
Vypracování protokolu Zde najdete informace, které jsou nezbytné k vyplnění výše přiloženého protokolu. Ten si doporučuji vytisknout / přepsat na papír.
K jeho vypracování a odlovu EarthCache budete potřebovat měděný drát. Desetikorunu prosím nepoužívejte, jedná se o slitinu mědi, která nemá požadovanou tvrdost!
Na stage 2 se zjišťování týká kamenů ve fragmentu zídky.
Tvrdost je jednou ze základních charakteristik minerálů i hornin, které je obsahují. Vyjadřuje, jaký odpor klade minerál při pokusu o jeho narušení jiným tělesem. Nehtem lze poškrábat minerály s tvrdostí do hodnoty 2, měděným drátem minerály do tvrdosti 3 a běžným nožem do tvrdosti 5. Při zkoušce tvrdosti je třeba rýt ostrým hrotem, s mírným, ale stálým tlakem. Provádíme krátký vryp a záleží také na tom, jakou plochu minerálu testujeme – ideální je hladká, čerstvá plocha.
Struktura hornin - Horniny mohou mít různé struktury podle uspořádání a velikosti jejich složek. Granulární struktura – jedná se o uspořádání jednotlivých zrn různé velikosti a tvaru, které odráží původ sedimentace či rychlého ochlazení. Laminace - struktura jemných vrstev vzniklých postupným usazováním materiálu. Krystalizační vzory představují uspořádání drobných krystalů, které vznikly při ochlazování nebo metamorfóze horniny. Cementace – jde o proces, kdy se jednotlivá zrna spojují minerálním cementem, čímž se hornina zpevňuje.
Zrnitost hornin - Horniny se dělí podle zrnitosti na jemnozrnné (zrníčka menší než 0,1 mm, např. jílovec), střednězrnné (0,1–2 mm, např. pískovec) a hrubozrnné (nad 2 mm, např. slepenec nebo žula).
Pro zalogování jako "found it" mi musíte na email přes profil poslat odpovědi na následující otázky a úkoly:
1) Vysvětlete, jaké horniny se střídají na místních výchozech a jaký je jejich původ.
2) Na základě informací výše a vašeho pozorování na jednotlivých waypointech vypracujte výše přiložený protokol a zašlete mi ho vyplněný formou fotky.
3) V listingu je uvedena přítomnost žil tonalitového porfyritu na zdejších výchozech. Na kterém z waypointů je možné tyto nápadně světlé žíly pozorovat?
4) V rámci bližšího zkoumání místní lokality jste si určitě všimli i železitého sedimentu. Jak se liší od okolní horniny a jaké je jeho zbarvení?
5) Do logu připojte fotky sebe nebo vaší GPS na všech otázkových waypointech včetně úvodek.
Prosím, logujte ihned po odeslání odpovědí, díky.
Photos by DanielKotmel, 2025. Zdroje - Baba - Významné geologické lokality [online]. Dostupné z https://lokality.geology.cz/2734?la=cz [cit. 12. 04. 2025] Pražská příroda - Baba [online]. Dostupné z https://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/baba/ [cit. 12. 04. 2025] Iron rich rocks [online]. Dostupné z https://www.britannica.com/science/sedimentary-rock/Iron-rich-sedimentary-rocks [cit. 12. 04. 2025] Prachovec, Atlas hornin [online]. Dostupné z https://atlas.horniny.sci.muni.cz/ sedimentarni/prachovec.html [cit. 12. 04. 2025] Droba - Geologická encyklopedie [online]. Dostupné z http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/
term.pl?droba [cit. 12. 04. 2025]
 |