Vítejte! 🙂
DSP neboli drobné sakrální památky – to jsou kapličky, kříže, boží muka, sochy a svaté obrázky, tedy všechny ty malé stavbičky a skulptury, které tak často potkáváme jak v otevřené krajině, v náruči Matky přírody, tak u lidských obydlí, obklopené skromnými chaloupkami s doškovou střechou v tom romantičtějším případě, či pravou a nefalšovanou betonovou džunglí, jak to v dnešní době máme rádi... 😏 Žádný sociální komentář se nekoná, nebojte 😏 My... se budeme věnovat něčemu diametrálně zajímavějšímu...
Kde se vzala tradice stavění DSP? Je stará – lidé měli už odpradávna tendence vyhrazovat určitá místa na planetě Zemi nejrůznějším božstvům, bohům a bohyním, v jejichž existenci upřímně věřili. Starobylé přírodní svatyňky do harmonie zeleného království zapadaly pravda asi o dost více, než modernější, třeba právě křesťanské DSP. Myšlenka byla a je ale stále skoro identická – vytvořit posvátný koutek, kde lze být v lepším kontaktu s tím, co je nad námi, mezi námi i pod námi, vzdát díky za všechno, čeho se nám dostává, nebo naopak vyprosit to, čeho sami bez pomoci nejsme schopni dosáhnout. A samozřejmě také uctít – to byl základ.
Pohanům a křesťanům šlo v podstatě o to samé, tedy vzývat bytosti nadpozemské. Jenže jak a jaké? Křesťanští misionáři, šiřitelé nové víry, si byli velmi dobře vědomi prosté skutečnosti, že v pomyslném závodu o dobytí duší celých národů měl starší polyteismus skrze svou letitou tradici drtivý náskok. Usoudili, že pokud má nové, avšak jediné pravdivé náboženství zapustit své kořeny skutečně pevně, bude třeba ze všeho nejdříve vytrhat plevel. Což se taky stalo, doslova a do písmene. Padlo mnoho posvátných stromů, vzplanuly hájky, jiné přírodní svatyně byly vypleněny a srovnány se zemí a z pohanských božstev se lusknutím prstu staly světice a světci. Ač mnoho národů nastoupilo na víru novou, na starou se nezapomnělo. Jen se z velké části přesunula do skrytu lidských příbytků. Odešla do stínů podobných těm, ve kterých se kdysi dávno zrodili první křesťané.
Nejlépe v přírodě, ale nejenom tam, dnes můžeme spatřit situaci, kdy nejbližšími společníky DSP bývají rostliny – nejčastěji stromy. Proč zrovna tenhle detail vypichuji... 🙂 Protože jej kdysi ve své Velké knize stromů vypíchl Fred Hageneder. Od té doby stejně jako on vnímám bezprostřední blízkost DSP a zástupců zelené říše jako beze slov promlouvající symbol finální, poklidné koexistence dvou velkých vír – starší pohanské a mladší křesťanské. Ač si napříč lidskými dějinami nemohly minimálně tisíckrát přijít na jméno (a vězte, že jak křesťané, tak i pohané byli pěkně prohnaní zmetci... 😏), člověk dal postavením kamenného kříže do stínu posvátné slovanské lípy na konci toho všeho jasně najevo, že co bylo, bylo.
Svaté obrázky
Pakliže kapličku pojmeme jako DSP rozměrově největší, pak na opačném konci spektra nenajdeme nic jiného než právě svaté obrázky – typ drobné sakrální památky ze všech zdaleka nejdrobnější 😉
Ano, existují ještě tzv. smírčí kříže či pomníčky po mrtvých motoristech ve škarpách u cesty, ale ty první u nás nemáme a ty druhé necháme v klidu existovat a vypovídat... 😏
Tedy svaté obrázky. Jedná se o umělecká díla dvojrozměrná, jež vyobrazují některého ze svatých, ba dokonce i ty Nejsvatější, tedy Trojici samotnou 🙂 Užívaných výtvarných technik existuje celá hromada a každý výtvarník, ať už profesionální či amatérský, má svůj vlastní styl i paletu barev. Přesto jsou však dodržovány tradiční způsoby zobrazení, chybět nesmí zejména klasické rozpoznávací atributy a pózy té které svaté persóny. Zhotovené malby se pak opatří ochranným sklem, dřevěnou stříškou nebo obojím zároveň a na své nové terénní působiště obdrží nejčastěji svůj vlastní kovový sloupek, na který se připevní. Oblíbeným nosičem bývá i kmen statného listnáče, co byl zrovna na ráně 🙂
U nás v Dolních Bojanovicích se v drtivé většině případů setkáváme s olejomalbami nanesenými na plechový podklad, instalovanými na zmíněných sloupcích. Zcela raritně tu pak máme i ojedinělý exemplář kovorytu. Všechna díla datujeme do století minulého. Autory jsou výhradně místní, mnohdy již zasloužilí výtvarníci 🙂
Exemplář
O Obrázku sv. Václava není z veřejně dostupných zdrojů možné zvědět prakticky nic, čili musím zkusit zapátrat jinde. Až vyzjistím, napíšu 🙂
Jednu zajímavost bych však přece jen věděl... a sice, že žádný jiný samostatně stojící obrázek, který by nebyl malovaný, nýbrž rytý, na katastru Dolních Bojanovic nenajdete... 😉
KE KEŠCE
Kdo lovil (ale hlavně spíš četl 😉) mého Polevika (GCAQVB0), co se skrývá opodál, tu mou zdejší historii zná. Tahle trasa dodnes patří k mým srdcovkám, možná právě díky všem těm vzpomínkám... 🙂
Že se tu na statném oři vystavuje svatý Václav jsem jako malý opravdu netušil a popravdě mi to bylo i celkem buřt... 🙂 O obrázek jsem zavadil vždycky jen letmo, neregistrujíce v sobě jakýkoliv náznak klíčícího zájmu o DSPčky... 😉
Až teď... 🙂
Krabička je PET a možná některé z vás potěším i tím, že neobsahuje můj patentovaný logbook z Polevika, ale NORMÁLNÍ LISTOVACÍ 😉
⚠️ VRACEJTE JI NA PŮVODNÍ MÍSTO, IDEÁLNĚ NĚKAM NÍZKO, AŤ JI CO NEJVÍC SCHOVÁVÁ TRÁVA A IDEÁLNĚ NA STRANU BLÍŽ DO SILNICE, PROTOŽE MÁM OZKOUŠENO, ŽE PROJÍŽDĚJÍCÍ ŘIDIČ MOTOROVÉHO I NEMOTOROVÉHO VOZIDLA SI V TÉ OSTRÉ A OBČAS I NEPŘEHLEDNÉ ZATÁČCE HLEDÍ OPRAVDU JEN TÉ ZATÁČKY A NE ČEHOKOLIV, CO KDE LÍTÁ NEBO JE PŘICVAKLÉ ⚠️
Celkově pak uvidíme, jak dlouho nám vydrží...
Přeji hezkou návštěvu, ať se daří a ať jste zdrávi! 🙂
A kdyby vás čirou náhodou zajímalo, jak mé krabičky vznikají, proč je strkám tam, kam je strkám nebo kde se dost možná objeví další... 😉👉 https://www.instagram.com/mapperdb/