Tato keška je z volné série Příběhy Masarykova okruhu, která nemá přesně daný počet krabek a ani ambice být zatěžována bonusem.
V letošním roce (v roce 2025) se opět kolotoč Mistrovství světa silničních motocyklů vrátí na Masarykův okruh. A bude to v roce, kdy si připomínáme 60 let od první Velké ceny Československa, která byla součástí seriálu Mistrovství světa. Nabízím krátký náhled do této šedesátileté historie.
Prvně se motocyklová Velká cena konala v Brně roku 1950, což pochopitelně nebylo hned v rámci MS, vždyť světový šampionát „kroutil“ tehdy vlastně teprve svůj druhý ročník. Byl to však poměrně velký závod s účastí našich nejlepších jezdců a špičky hlavně ze sousedních zemí. Časem brněnský závod přerostl v opravdu významný mezinárodní podnik a s rostoucí prestiží začali pořadatelé pokukovat stále více po statusu MS.
Nezlomná snaha pořadatelů a diplomatů skončila zařazením brněnského závodu do Grand Prix šampionátu pro rok 1965. Jako den „D“ byl stanoven 25. červenec 1965 a od rozhodnutí po termín závodu čekal organizátory nemalý kus práce. Položit jednotný asfaltový povrch tratě, instalace svodidel a dalších bezpečnostních prvků, celkové zlepšení infrastruktury jako např. příjezdových cest a prostoru depa (vlastních boxů i celého parkoviště závodních strojů, jak se tehdy říkalo) či vylepšení pracovních podmínek pro všechny zúčastněné – jezdce, doprovod, pořadatele, média… atd. Objem prací čítal dle tehdejších norem 22 měsíců plného nasazení, tolik času ale nezbývalo a vše se muselo stihnout zhruba za třetinu této doby. A stihlo! Jubilejní 15. Velká cena Československa v Brně se tak poprvé jela jako závod mistrovství světa silničních motocyklů.
Již několik dnů před závodem se začali do Brna sjíždět všichni světoví jezdci a tak na startu nechyběla žádná ze světových hvězd - Jim Redman, dvojice MV Agusty Mike Hailwood a Giacomo Agostini a další slavná jména té doby: Read, Duff, Rosner, Anderson, Perris, z našich Šťastný, Havel, Boček, Bojer, Staša…
Program naplňovaly čtyři závody ve třídách 125, 250, 350 a 500 ccm + přičleněný závod automobilů F3. Pro naprostou většinu jezdců to byl zcela nový okruh, a tak před prvními tréninkovými jízdami mnohdy nevěděli, do čeho vlastně jdou. Brzy však měli jasno a zjištěná skutečnost zcela předčila jakékoliv jejich představy. Neměli žádných připomínek a nešetřili upřímnými slovy chvály. Rovněž zahraniční novináři referovali v superlativech a jen kroutili hlavami, že „nějaké Československo“ je schopno připravit tak vynikající závodní trať a skvěle zorganizovat opravdu vrcholný motocyklový závod.
Telegrafický průlet zajímavostí tehdejšího závodního dne: Ve třídě 125ccm se Frank Perris na Suzuki ubránil přesile východoněmeckých MZ-et. Trojice favoritů (Redman na Hondě a Duff s Readem na Yamahách) ve třídě 250ccm jelo takovou palbu, že jejich průměrná rychlost v závodě byla vyšší než ve třídě 350ccm a dokonce i než v pětikilech. Vítězný Read dosáhl na celý závod průměru 153,4 km/h. Z našich dojel nejlépe František Šťastný na 6. místě. Třistapadesátky vyhrál o tři minuty suverenně Jim Redman a MV Agusťáci? Hailwood vzdal na Veselce a božský Ago spadl u lomu. Chuť si spravili v půllitrech, kdy zase suverénně o celou minutu zvítězili oni. Naši se snažili, ale světová špička byl úplně jinde. Tolik k první Grand Prix zařazené do seriálu mistrovství světa.
A co další zajímavosti v šedesátileté historii?
1966 – Miku Hailwoodovi se povedl husarský kousek a zvítezil ve všem, do čeho nastoupil na start. Koukni na: Hailwoodův hattrick. Za zmínku stojí jistě zvláštnost, která tentokrát čekala návštěvníky při jejich odchodu ze závodu. Zvláštní vydání šestistránkového Československého sportu, přinášející vše z právě skončeného závodu, zůstává dodnes ojedinělým počinem.
1967 – vyhrávali jen Britové - Bill Ivy, Phil Read a Mike Hailwood
1968 – zlaté věnce si rozdělili dva závodníci, Phil Read vyhrál 125 a 250ccm, Giacomo Agostini vyhrál 350 a 500ccm. František Šťastný byl bronzový ve třistapadesátkách.
1969 – Velkou cenu poznamenala smrt Billa Ivyho na Jawě 350 týden před Brnem a tragická havárie na Veselce, při níž zahynul František Boček. Koukni na: Smrt na dráze. Malou náplastí na hlubokou ránu do srdcí československých motocyklových fanoušků bylo alespoň 3. místo Silvia Grassettiho, který zaujal u Jawy po Ivym místo prvního jezdce. Poprvé se jela třída 50ccm.
1970 – Z programu zmizely pětistovky, ale naopak se zde poprvé v rámci MS představily sajdkáry a přijeli všichni ze světové špičky.
1971 – Zmoklé závody vyústily ve výsledkově nejúspěšnější Grand Prix našich jezdců v Brně: tři bodované pozice v padesátkách i ve třiapůlích a jedno místo na bodech ve 250 ccm; z toho všeho nejvýše vyčnívá dosud nikým nepřekonané 2. místo Bohumila Staši ve 350 ccm za vítězným Saarinenem.
1972 – Svou jezdeckou genialitu zde předvedl finský závodník Jarno Saarinen, který vyhrál jak kubaturu 250 ccm, tak i silnější třistapadesátky a dokázal v té době něco nemyslitelného. Jako soukromník začal porážet „nepřemožitelného“ Agostiniho, přitom si své motocykly připravoval zcela sám a jediným členem jeho „závodního týmu“ byla jeho přítelkyně Soili. Bohužel zahynul o rok později na Monze.
1974 – Poslední rok, kdy se jelo přes Žebětín, Nový Lískovec a okolo Anthroposu. Stanovení nového traťového rekordu jezdcem Gianfranco Bonera - 4:57,0min (průměrná rychlost 167,15km/h). Koukni na Stolní hry.
1975 – Prvně přijela nejzářivější kometa sezóny Johnny Cecotto, ale ani jeden ze svých dvou závodů nedokončil. Cecotto byl jeden z mála, co po ukončení motocyklové kariéry, okusil i Formuli 1.
1977 – Nade všemi vyčníval Johnny Cecotto; nejdříve jasně vyhrál třipade, ale do historie Grand Prix Československa se zapsal především v pětistovkách; po špatném startu projel jako nůž máslem celým startovním polem až k suverénnímu vítězství, když stanovil již trvale platný rekord kola průměrem 187,48 km/h (!!!).
1978, 1979 – Králem se stal Jihoafričan Kork Ballington na Kawasaki. Díky politice apartheidu musel startovat s britskou licencí, neboť sportovci z Jižní Afriky se tenkrát nemohli zúčastňovat žádných sportovních klání. První vítězství sajdkáristy Rolfa Bilanda, ovšem v dalších letech nezůstalo jen u něho a Biland zde postupně přidal celou řadu dalších prvenství, nezastavil ho ani pozdější přechod na nový motodrom a nakonec se stal nejúspěšnějším sajdkáristou v historii naší Grand Prix.
1980, 1981 – Opět vítězí zelená Kawasaki, tentokrát v sedle s Toni Mangem. V ochozech, kde se v posledních letech vždy sešlo několik desítek tisíc východoněmeckých návštěvníků, z toho byl velký hukot. Každý Mangův průjezd „Dederoni“ oslavovali a vůbec jim nevadilo, že z politického hlediska by měl být Mang vlastně jejich kapitalistickým třídním nepřítelem. Mang byl ovšem ve famózní formě. Po startu v roce 1981 se okamžitě usadil na prvním místě a svůj náskok navyšoval každým kolem až na neuvěřitelných 1:24 minut v cíli. Pamatuji si, že jel úplně stejnou střelbu každé kolo, celý závod.
1982 – Byl to poslední ročník MS na starém brněnském okruhu; z bezpečnostních důvodů se závody Grand Prix postupně přesouvaly na umělé motodromy a FIM nemohla do nekonečna naslouchat planým slibům o výstavbě nové závodní tratě. Také již dávno nestačilo, že tu máme nejlepší „pifo a cholky“ a tak nakonec zaznělo definitivní „Stop“. Přesto se z přírodních okruhů Brno udrželo nejdéle a Velké cena ČSSR 1982 byla zcela posledním závodem MS na přírodní trati. Koukni na: Historie závodní tratě.
1983 – Poprvé byly k vidění jen závody Mistrovství Evropy. V posledním kole závodu sajdkár suverénně vedoucí posádka Michel-Monchaud projížděla Veselkou a Monchaud již oslavně mával divákům, při náhlé akceleraci se ale neudržel a vypadl, Michel sice projel cílem i bez něho jako první, ale to se bohužel nepočítá.
1984, 1985 – Závody rozšířeny o kategorii Tourist Trophy, nastává postupné „umírání“ starého okruhu.
1986 – Na oficiální rozlučku se starým okruhem byla pozvána celá řada závodníků, neodmyslitelně patřících k brněnské závodní historii; nelze jmenovat všechny, ale byli tu Vejvoda, Šťastný, Parus, Štajner, Čada, Slavíček, Krmíček, Rosner, Thalhammer, Klinger, Enders… a další; za nadšených ovací se všichni představili divákům v otevřených vozech; byly to nostalgické vzpomínky, ale po mnoha peripetiích se přeci jen podařilo vybudovat nový automotodrom, na němž se od roku 1987 začala psát nová historie naší Velké ceny.
1987 – První závody u Kývalky na novým a první vítězové Dörflinger, Gresini a Wayne Gardner.
1988 – Nebyla náhoda, že si Anton Mang zvolil své loučení právě na brněnském okruhu. Objel své poslední kolo za mohutných ovací svých početných příznivců.
1989 – Poslední představení třídy 80ccm.
1990, 1991, 1993 – V nejsilnější třídě vládne Američan Wayne Rainey a ve startovní listině se Čechoslováci nevyskytují. V roce 1992 se u nás MS nejede. Srdce diváků si v těchto letech získává Kevin Schwantz, proslulý svou absolutní kontrolou nad svou rozevlátou Suzuki. Diváci i novináři sledovali nevraživost této dvojice a oběma Američanům ani tak nezáleželo na výsledku, ale porazit jeden druhého. Oba jezdili na hraně svých možností. Rainey má více titulů, Schwantz více prvenství a po sobě pojmenovanou zatáčku. V roce 1990 skončil v kotrmelcích v kačírku, jeho motorka v plamenech a jméno pro nejníže položené místo na trati bylo na světě. V roce 1993 Rainey nešťastně padá a končí ochrnutý na vozíku. Schwantz se stává bez boje šampionem a zanedlouho končí svoji kariéru. Nadšení ze závodů vyprchalo, potřebovali se navzájem.
1994 až 2000 – Pevně vládne Max Biaggi a vítězí celkem šestkrát. V roce 1996 poprvé vítězí Valentino Rossi (125ccm). V roce 1999 o dramatické momenty nebyla nouze. V tréninku třídy 125ccm potkal Japonec Azuma zbloudilou srnu, ale jako zázrakem vyvázl bez zranění. V nedělním závodě následkem pádu Brita Whithama mohli diváci sledovat hrůzostrašnou směsici létajících těl a strojů v ohnivé hradbě. Závod byl na hodinu přerušen, než hasiči uhasili požár ochranných stěn za únikovou zónou, byli ošetřeni všichni zranění a pořadatelé vyčistili trať. Brit si se zlomenou pánvi dlouho poležel v brněnské nemocnici.
2001 až 2008 – V nejsilnější třídě se na bedně objevují převážně stejná jména – Valentino Rossi a Max Biaggi. V odstupu za nimi Sete Gibernau, Loris Capirossi, Casey Stoner a další.
V roce 2002 pod tlakem ekologie končí dvoutaktní motory a třída 500ccm se upravuje na MotoGP se čtyřdobými motory o obsahu 990ccm (Obsah se v dalších letech snižoval, neboť motorky na delších rovinách překonávaly magickou rychlost 300km/hod).
Mezi sezónami 2007 a 2008 proběhla kompletní rekonstrukce povrchu trati. Za více než 150 miliónu korun byl zcela odstraněn starý povrch a byl nahrazen novým asfaltem.
2009 až 2019 – vítězství v MotoGP si připisují tehdejší vládci okruhů – Dani Pedrosa, Jorge Lorenzo a Marc Márquez. Z našich celkem pravidelně dojíždí v první desítce Jakub Kornfeil, jednou byl dokonce bronzový. Karel Abrahám dojel na bodech jen párkrát. Koukni na: Češi v MotoGP.
2020 – díky čínské covidové zásilce se GP jede bez diváků. Už během pátečních tréninků si mnoho jezdců stěžovalo na povrch dráhy, který již není v dobrém stavu. V závodě MotoGP nakonec zvítězil Jihoafričan Brad Binder. Nováček královské třídy, kterému se podařilo vyhrát závod ve své premiérové sezóně a to teprve ve svém třetím závodě.
2020 až 2024 – Z rozhodnutí vedení města kvůli sporům s provozovatelem o financování opravy povrchu i samotného závodu se závody světového seriálu v Brně nejedou. Majitel kolotoče mistrovství světa, Dorna Sports, zvyšuje své poplatky za upořádání GP a mezi našimi politiky a činovníky probíhají další třenice, zda a kdo by měl na Automotodrom přispívat. Ten v roce 2024 mění majitele. Sladkým ovocem diplomatického úsilí je návrat závodů MotoGP do Brna od roku 2025. V době psaní tohoto listingu se pokládá nový povrch a budují další prvky, aby vše bylo připraveno na 20.7.2025.
2025 – GP po delší pauze proběhla bez problémů s pozitivními ohlasy. Keš je publikována v den šedesátiletého výročí startu první Velké ceny na Masarykově okruhu.
Drobné postřehy z nového okruhu vonící ricinovým olejem:
Kalendářní termín závodů na starém okruhu byl obvykle na konci motoristické sezóny. Takže buď se u nás rozhodovalo o titulu mistra světa a jezdci slavili nebo již mistr byl již znám a jezdci do Brna mnohdy nepřijeli. To se například stalo v roce 1974, kdy ve všech čtyřech kubaturách si vítězové zajistili v Brně s předstihem titul mistra světa!
Masarykův okruh na Kývalce patří k nejdelším v seriálu (5,4km). A také k nejbezpečnějším, nikdy na něm nedošlo ke smrtelné nehodě.
Asfaltové povrchy se pokládaly v letech 1986, 2008 a 2025. V roce 1998 došlo k rozšíření boxů, dostavbě VIP salonků a zázemí pro závodníky.
Trojnásobný mistr světa třídy 500ccm Wayne Rainey zaznamenal při GPČR 1993 své poslední vítězství v kariéře. V následujícím závodě v Misanu havaroval a po pádu ochrnul.
V roce 2014 ve třídě Moto3 dojelo po napínavé bitvě 16 jezdců v rozmezích necelých 2 vteřin za vítězem (!!!).
Okruh patří k jednomu z nejnavštěvovanějších na světě. Rekord padl v roce 2007, kdy branami prošlo přes 260tisíc diváků.
Jedním z prvních porevolučních vlastníků byl spolek Automotodrom Brno, jehož prezidentem byl brněnský podnikatel Karel Abraham. Rekonstrukce povrchu v roce 2008 stála 150mil Kč. V roce 2011 od spolku okruh odkoupil Karel Abraham za 40mil Kč. Spolek následně vstoupil do likvidace, když likvidátorem byl také Karel Abraham. V roce 2024 od společností Karla Abraháma Masarykův okruh kupují společnosti Karla Hubáčka.
Zdroje: Wohlmuth&Novotný:Grand Prix; motorkari.cz; moto.cz; wikipedia;
Stupně vítězů: 1. parvus 71 + pts14 , 2. BIGJHS , 3. Amy_Jessie
