Poslední Rožmberkové
Místo konání:
► u kostela sv. Jiljí v Dolním Dvořišti
Kdy začínáme:
► v sobotu 24. 5. 2025 ve 14:30
Kdy končíme:
► v 15:00, ať ještě zmákneme zajímavé keše v okolí
Program eventu:
► Geopokec
► Výměna TB, GC a CWG
► Výměna zkušeností
► Zážitky z lovu
► Způsoby luštění keší
► ... a spousta dalšího
A co eventová CWG:
► Tentokrát nebudou
Hezké počasí:
► Objednali jsme.-)
Mějte se krásně a určitě přijďte! Budeme se na vás těšit.-)
Dnešní event je věnován posledním Rožmberkům a jejich dominiu.
Vilém z Rožmberka
Vilém z Rožmberka byl český šlechtic a politik. Narodil se na zámku Schutzendorf v Horním Rakousku dne 10. března 1535 Joštovi III. z Rožmberka a Anně Rožmberské z Rogendorfu. Studoval na katolických školách v Mladé Boleslavi a Pasově. V šestnácti letech byl prohlášen za zletilého a ujal se vlády nad rožmberským dominiem. Od roku 1570 až do své smrti byl nejvyšším purkrabím Českého království. Vrchol diplomatické kariéry přišel v letech 1572–1573, kdy byl Habsburky pověřen vést jednání o polský trůn. Získal zde takovou náklonnost polské šlechty, že byl navržen na kandidáta na polský trůn, avšak tento úřad nepřijal. Za své zásluhy o blaho českého státu převzal v roce 1585 nejvyšší říšské vyznamenání pro katolické šlechtice – řád Zlatého rouna. Vilém z Rožmberka dbal o hospodářský rozvoj panství, kde se opíral o svého regenta Jakuba Krčína z Jelčan. Ten navázal na činnost věhlasného rožmberského rybníkáře Štěpánka Netolického. Kromě rybníků na Třeboňsku budoval Krčín zemědělské dvory a ovčíny, pivovary, mlýny…
Vilém svými kulturními zájmy a podporou hudby, literatury a školství vysoce převyšoval tehdejší rámec šlechtických zájmů. Na rozdíl od svého mladšího bratra Petra Voka se Vilém nikdy nestal předmětem legendy. Přesto se mu podařilo zapsat do českých dějin jako významná renesanční osobnost.
Ze svých čtyř manželství se nedočkal žádného potomka. Vilémova manželství však posloužila k posílení jeho prestiže ve Svaté říši římské. První tři manželky pocházely z německých knížecích rodů, čtvrtá manželka pak z předního českého šlechtického rodu Pernštejnů. Zemřel 31. srpna 1592 v Praze a byl pohřben v kostele svatého Víta v Českém Krumlově. Po Vilémově smrti přešla vláda na jeho mladšího bratra Petra Voka z Rožmberka. Vilém však rožmberské dominium během své vlády výrazně zadlužil. Petr Vok se potomka rovněž nedočkal. Vilém a Petr Vok se tak stali posledními mužskými příslušníky svého rodu.
Život Viléma z Rožmberka se odrazil mimo jiné v kronikářských dílech jeho současníků. Nejvýznamnějším z nich byl Václav Březan, který osobě Viléma z Rožmberka věnoval jeden z dílů své pětidílné Historie Rožmberské. Jako přísného a nesmlouvavého vládce nad celým rožmberským dominiem ztvárnil Viléma František Kožík v novele Třetí noc. Postava Viléma z Rožmberka vystupuje i v románové trilogii spisovatelky Niny Bonhardové tvořené knihami Tanec rabů, Selský mor a Polyxena.
Dolní Dvořiště
Původní osada, vděčící za svůj vznik obchodní stezce, směřující přes Kaplici na území dnešního Rakouska. Název Dolní Dvořiště je poprvé uváděn v listině z roku 1279, která právně potvrzuje podřízení dolnodvořišťského kostela vyšebrodskému klášteru. Do poloviny 14. století tato oblast náležela pravděpodobně k panství pořešínskému. Od konce 60. let 14. století bylo Dolní Dvořiště a jeho okolí již součástí rožmberského panství. V polovině 15. století byl z podnětu Petra z Rožmberka postaven v Dolním Dvořišti nový kostel, zasvěcený Sv. Jiljí. Kostel, dokončený v roce 1488, je svým prostorovým řešením a hodnotnou kamenickou vnitřní i venkovní výzdobou vzácným dokladem vrcholného jihočeského pozdně gotického stavitelství. V roce 1498 Petr z Rožmberka zbavil část měšťanů v Dolním Dvořišti značného břemene tzv. od úmrti (vázané nakládání s majetkem v případě smrti hospodáře). Ostatním dolnodvořišťským měšťanům tuto volnou dispozici s nemovitým majetkem umožnil až Vilém z Rožmberka v roce 1569. V roce 1555 vrátil Vilém z Rožmberka Dolnímu Dvořišti várečné právo. V roce 1596 Petr Vok z Rožmberka potvrdil městečku Dolní Dvořiště dosavadní práva - svobodného odkazu majetku, práva várečného, práva konat týdenní a výroční trhy.
Smrtí Petra Voka z Rožmberka přechází Dolní Dvořiště do držení Jana Jiřího ze Švamberka, dědice rožmberského panství. Ten měl městečko v držení do nešťastné bitvy na Bílé Hoře a následných konfiskací. Po bitvě na Bílé Hoře získal rožmberské panství jako konfiskaci generál vítězných císařských vojsk hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Rod Buquoyů byl městečku Dolní Dvořiště vrchností až do roku 1848, kdy zaniklo feudální zřízení. Po revolučním roce 1848 připadlo městečko Dolní Dvořiště pod politickou správu okresního hejtmanství v Kaplici.
V roce 1918 po vzniku československého státu se obyvatelé v Dolním Dvořišti postavili důrazně za odtržení pohraničního území a za jeho připojení k Rakousku. V obci se vytvořila domobrana. Uklidnit "horké hlavy" pomohlo až české vojsko, které dorazilo do Dolního Dvořiště 3. prosince 1918. Po krátké přestřelce ustoupili příslušníci domobrany (volkswehru) před vojenskou přesilou k Rychnovu nad Malší a odtud uprchli přes Tichou do Rakouska. Obyvatelé Dolního Dvořiště museli odevzdat zbraně a v obci zůstala vojenská posádka o síle 60 mužů.
Hospodářská krize 30. let dolehla i do této zemědělské oblasti. Tato neutěšená situace měla rovněž částečný vliv na vzrůst německého nacionalismu v následujících letech.
Dolní Dvořiště prošlo od roku 1945 postupnou vlnou dosídlení a přerozdělování zemědělských usedlostí, polností a lesů. Do Dolního Dvořiště se vracejí zpět čeští obyvatelé. V roce 1946-1947 byl proveden odsun obyvatel německé národnosti - v 7 etapách celkem 173 osob.