Adolf Karel Branald byl český autor románů, povídek, reportáží, knih pro děti a mládež a divadelních her pro ochotníky.
Narodil se 4. října 1910 v Praze v herecké kočovné rodině. Jeho otec Richard František Branald byl herec, režisér a dramatik, matka Marie Branaldová (roz. Růžková) byla herečka. Dětství prožíval v Praze, Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi. Často se o něm tvrdí, že byl první dětská filmová hvězda v Čechách, protože jako dítě hrál v několika němých filmech. V roce 1922 vytvořil hlavní roli ve filmu Svatopluka Innemanna Venoušek a Stázička. Adolf Branald maturoval v roce 1929 na obchodní akademii. V letech 1930–1931 vykonával vojenskou službu. Po jejím skončení vystřídal velké množství zaměstnání– od úředníka v bance a obchodního zástupce až po prodavače a klavíristy v kině. V roce 1936 nastoupil Branald u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí na různých železničních stanicích středočeského kraje. V letech 1939 - 45 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti. V letech 1946–1950 byl tiskovým referentem ředitelství drah, v roce 1952 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1962 se věnoval jen své spisovatelské práci. Roku 1948 vstoupil do KSČ, ale v roce 1969 ze strany vystoupil, takže v sedmdesátých letech mu bylo zakázáno publikovat. Pobýval také ve Zbiroze, kde se odehrává děj románu Král železnic. Adolf Branald zemřel 28. září 2008 v Praze.
Branaldovy literární začátky jsou spojeny s prací jeho otce. Již před válkou s ním psal divadelní hry pro ochotníky a často k nim skládal i hudbu. Sám pak publikoval v novinách a časopisech. Jako prozaik debutoval roku 1947 románem Stříbrná paruka. Jde o kroniku hereckého rodu z prostředí kočovných společností. Již zde se objevuje jeho hlavní tvůrčí metoda, kterou je propojení faktografie a fabulovaných příběhů hrdinů, kteří chápou své povolání jako životní poslání. Posun k historickým tématům znamenaly romány situované do druhé poloviny 19. století Chléb a písně a Král železnic, které byly opět vybudovány na kontrastu, tentokrát dělnického prostředí a světa kapitálu. Rozvíjení umělecké fikce na základě autentických dokumentů Branald uplatnil i v knihách pro děti. Řada jeho děl byla zfilmována. Alfréd Radok režíroval film Dědeček automobil. Podle knihy Vizita natočil režisér Karel Kachyňa dva filmy - Pozor, vizita! a Sestřičky.
V roce 1953 obdržel Státní cenu za literaturu (román Chléb a písně). Roku 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 1996 mu byla udělena cena PEN klubu za celoživotní dílo. Roku 2001 obdržel Cenu Egona Erwina Kische a v roce 2003 Cenu Miroslava Ivanova za literaturu faktu. Roku 2008 byl in memoriam vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.
Král železnic je román o životě železničního magnáta Bethela Henryho Strousberga. Román zobrazuje život vysoké mezinárodní politické a finanční diplomacie. Bethel Henry Strousberg vlastnil statky a hutě v Německu, železnice v Rumunsku a své zájmy rozšiřoval na celou Evropu, především na český Zbiroh. Tam chtěl uskutečnit jeden ze svých snů a proměnit toto město v český "Manchester". Ale v tomto chudém kraji, kde se čeští hutníci a hamerníci těžce protloukají životem, střetává se moc vykořisťovatelů s rodící se silou dosud utlačeného proletariátu. Branaldův román je konfrontací těchto dvou sil - síly, která spěje k zániku a síly, které patří budoucnost.