Josef Václav Sládek patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu.
Narodil se 27. října 1845 v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který jej připravil pro další studium. Ve studiu pokračoval na gymnáziu v Praze. Maturitní zkoušku složil v roce 1865. Následovalo studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho rodiče ho odmítli podporovat při studiích, protože chtěli, aby byl knězem. Při studiích se živil kondicemi (zastaralý výraz pro soukromé doučování). Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci. Zastával rovněž důležité místo v nově vzniklém spolku Ruch.
Roku 1868 se mu podařilo shromáždit finanční prostředky na cestu do USA. Chtěl poznat americkou kulturu, politiku a přírodu. Jeho dalším cílem bylo sbírání přírodnin pro Muzeum království českého. V Americe strávil dva roky. Během tohoto pobytu vyzkoušel mnoho zaměstnání. Pracoval většinou jako dělník. Působil také jako pomocník faráře polského původu. Naučil se polsky a španělsky. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život a odrazil se i v jeho literární tvorbě. Psal básně s indiánskou tematikou i krátké prózy z různých míst. Překládal díla amerických autorů.
Po návratu z Ameriky bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici angličtiny a čítanku se slovníčkem. Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír. Od roku 1877 v něm působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor. Tím zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898. Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech.
Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou, dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte. To mělo vliv na zhoršení Sládkova psychického stavu. Projevily se deprese, propukla nervová choroba doprovázená silnými bolestmi. Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu. Rodinné štěstí, které přišlo s druhým manželstvím, se projevilo v rozvoji tvůrčí aktivity po roce 1880. V roce 1887 vydal první sbírku poezie pro děti Zlatý máj, po níž následovaly Skřivánčí písně. Mnoho z básniček bylo zhudebněno. Kromě toho se soustavně věnoval překladatelské činnosti.
V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku hraběte Kounice ve Vysoké u Příbrami. Kvůli zhoršenému zdraví často jezdil do lázní Svatá Kateřina nedaleko Počátek. Od roku 1900 ho zdravotní problémy přiměly k ukončení pedagogické činnosti. V roce 1907 si nechal postavit vilku ve Zbiroze. V roce 1909 vyšla Sládkovi poslední sbírka básní Dvě knihy veršů, ve které se loučí se životem v básni Až bude skončeno. Konec života prožil Sládek zcela v ústraní. Byl ošetřován svojí obětavou manželkou, ale přesto stále v plné práci. Když dne 28. června 1912 ve Zbiroze zemřel, byl uprostřed práce na překladu Krále Jindřicha IV. od W. Shakespeara. Pochován byl na vyšehradském hřbitově ve Slavíně.
Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbiroze. Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj. Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny.
Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara. Překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge, Kiplinga a další. Překládal také z dalších jazyků, například dánštiny, švédštiny, polštiny, maďarštiny nebo španělštiny. Tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí. Byl také nadšeným amatérským fotografem. Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.
Lesní studánka, kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbiroha k Sýkorovu mlýnu. Každé jaro se koná její symbolické otevření.