„Tak ty by sis chtěl dneska taky připnout šeřík, jo?“ řekl Tračník tiše.
„A tys tam snad byl?“ řekl Tračník a vstal od stolu tak rychle, že převrhl židli.
„Uklidni se, Frede,“ zamumlal Noby.
„Já jen chtěl..., kde jsem to měl být, seržante?“
„Jestli nevíte, kde je to tam, tak jste tam nebyl,“ prohlásil týmž tichým hlasem. Pak se zase narovnal. „Tak, my s Nobym teď máme nějakou práci,“ dokončil. „Pohov, Pingu. Jdeme ven.“
„Ehm...“
Tohle nebyl Pingův šťastný den.
„Ano?“ obrátil se k něm Tračník zamračeně.
„... a já velím denní službě, jinak bych se neptal, ale... když odcházíte, seržante, měl byste mi říct, kam jdete. Jen pro případ, že bych se s vámi potřeboval spojit, chápete? Musím to zapsat do deníku služeb. Inkoustem a tak,“ dodal.
„Víte, co je dneska za den, Pingu?“ zeptal se Tračník.
„Pětadvacátého května, seržante.“
„A víte, co to znamená, Pingu?“
„Ehm... ne.“
„To znamená,“ řekl Noby, „že každý natolik důležitý, aby se mohl zeptat, kde jsme -“
„- bude vědět, kam jsme šli,“ dodal Fred Tračník.
Protože šeříky letos kvetou již koncem dubna, je docela dobře možné, že v den, kdy si všichni připnou šeřík, již nepokvetou.
Zvažte, prosím, pořízení nevadnoucí napodobeniny.
Kostýmy vítány.