Dnešní event je součástí eventového streaku "300 eventů s Casanovou" s pořadovým číslem "220" a je věnovaný Jindřichu Wanklovi, lékaři, archeologovi, speleologovi, paleolontogovi, antropologovi a spisovateli.
Jindřich se narodil 15. července 1821 Damiánu Wanklovi, zemskému radovi v Praze, pocházejícího z bavorského zemanského rodu a češce Magdaléně Schwarzové.
Byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od roku 1849 však působil jako lékař v Blansku u Salmů.
Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“.
V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. I malíř Josef Mánes nebo spisovatel Ferdinand von Saar.
V 50. a 60. letech 19. století zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu (Býčí skála, Pekárna aj.) V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Organizoval vědeckou expedici v Egyptě. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster převážně mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např. V Mnichově či Bernu.
V roce 1884 vedl Jindřich Wankel výzkum archeologického naleziště Mohylník v lese Obora v k.ú. Kotojedy.
Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr. Karel Absolon a brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.
Mezi jeho literární dílo patří z odborné literatury například: Kolové stavby v Olomouci (1887), Příspěvek k dějinám Slovanů v Evropě (1910), Sloupská jeskyně a její doba pravěká (2003) a nejslavnější jeho kniha „Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit“ vydaná v roce 1882 ve Vídni, ve které shrnuje svoje archeologické a antropologické bádání a popisuje i historii rodiny Salmů a některých obcí v Moravském Švýcarsku.
Zemřel 5.dubna 1897 v Olomouci a je pochován na ÚH v Olomouci-Neředíně ve společném hrobě se svým zetěm Janem Havelkou a Ignátem Wurmem.
použitá literatura: wikipedie