MOROVÝ HŘBITOV V MILEVSKU
Pokud se vydáte z našeho Milevska, kolem Milevského kláštera a půjdete Křížovou cestou, tak zcela určitě nepřehlédnete jednu z mnoha milevských památek – Morový hřbitov.
O jeho vzniku se toho sice moc nedochovalo, ale dle historických pramenů to mohlo být asi takhle: To v roce 1770 postihla Čechy velká neúroda, která přinesla celému národu dobu velkého strádání. Tato pohroma se nevyhnula ani jihočeskému Milevsku včetně jeho okolí a postihla i něco přes jedenáct set obyvatel, kteří v něm v té době žili. Stav celého města a život v něm byl neradostný, ba přímo truchlivý. Lidé strádali hladem, celkově živořili na pokraji smrti a to ještě netušili, že bude ještě hůř. Již tak hodně zoufalá situace vyvrcholila v zimě počátkem roku 1771, kdy došly poslední zásoby jídla a lidem nezbylo nic jiného, než se živit listím, trávou a dalšími náhražkami stravy. Navíc tou dobou bylo Milevsko (stejně jako celé země České) zasaženo černou smrtí, která obcházela Evropu v opakujících se morových epidemiích, které vždy měly katastrofální dopad. A právě v letech 1771 až 1772 zasáhla naše město poslední velká epidemie moru, při které bylo město i jeho okolí téměř zničeno.
V milevské farnosti v roce 1771 zemřelo 544 lidí a v následujícím pak 565 lidí. Za tehdejší morové epidemie v Čechách zemřelo na 250 000 lidí a vymíraly při něm i celé vesnice (v okolí např. Skoronín u Něžovic). Morem se při pomoci postiženým a plnění dalších kněžských povinností se nakazili a později zemřeli i milevští kaplané Norbert Los, Gothard Pýcha a Pavel Votápek. Velké množství úmrtí způsobilo, že již pro mrtvé nebylo na hřbitově u kostela sv. Jiljí místo a proto byl na popud Premonstrátského kláštera na cestě do Osletína na okraji lesa za rybníčkem Bašta nově zbudován morový hřbitov, na kterém byly oběti moru pochovávány. Hřbitov, o který se nikdo nestaral, postupně zpustl a upadl v zapomnění. Po dlouhých letech však místo bylo alespoň částečně pietně upraveno. Stojí na něm kamenný pomník jenž opatřen letopočtem 1771-72, tuto smutnou etapu Milevského kraje připomíná. Pomník nechal roku 1900 v místě morového hřbitova postavit bývalý velitel benešovského102 pěšího pluku, plukovník Eduard Schiefer z Wahlburgu (v Milevsku si na penzi užíval zasloužený odpočinek). Pomník však po jeho smrti v roce 1906 postupně chátral. Až v roce 1935 se milevský děkan Tobiáš Stach rozhodl nechat pomník obnovit a jako takový tam coby připomínka těch nedobrých časů stojí dodnes.