DSP v DB #18 Traditional Cache

Vítejte! 🙂

DSP neboli drobné sakrální památky – to jsou kapličky, kříže, boží muka, sochy a svaté obrázky, tedy všechny ty malé stavbičky a skulptury, které tak často potkáváme jak v otevřené krajině, v náruči Matky přírody, tak u lidských obydlí, obklopené skromnými chaloupkami s doškovou střechou v tom romantičtějším případě, či pravou a nefalšovanou betonovou džunglí, jak to v dnešní době máme rádi... 😏 Žádný sociální komentář se nekoná, nebojte 😏 My... se budeme věnovat něčemu diametrálně zajímavějšímu...

Kde se vzala tradice stavění DSP? Je stará – lidé měli už odpradávna tendence vyhrazovat určitá místa na planetě Zemi nejrůznějším božstvům, bohům a bohyním, v jejichž existenci upřímně věřili. Starobylé přírodní svatyňky do harmonie zeleného království zapadaly pravda asi o dost více, než modernější, třeba právě křesťanské DSP. Myšlenka byla a je ale stále skoro identická – vytvořit posvátný koutek, kde lze být v lepším kontaktu s tím, co je nad námi, mezi námi i pod námi, vzdát díky za všechno, čeho se nám dostává, nebo naopak vyprosit to, čeho sami bez pomoci nejsme schopni dosáhnout. A samozřejmě také uctít – to byl základ.

Pohanům a křesťanům šlo v podstatě o to samé, tedy vzývat bytosti nadpozemské. Jenže jak a jaké? Křesťanští misionáři, šiřitelé nové víry, si byli velmi dobře vědomi prosté skutečnosti, že v pomyslném závodu o dobytí duší celých národů měl starší polyteismus skrze svou letitou tradici drtivý náskok. Usoudili, že pokud má nové, avšak jediné pravdivé náboženství zapustit své kořeny skutečně pevně, bude třeba ze všeho nejdříve vytrhat plevel. Což se taky stalo, doslova a do písmene. Padlo mnoho posvátných stromů, vzplanuly hájky, jiné přírodní svatyně byly vypleněny a srovnány se zemí a z pohanských božstev se lusknutím prstu staly světice a světci. Ač mnoho národů nastoupilo na víru novou, na starou se nezapomnělo. Jen se z velké části přesunula do skrytu lidských příbytků. Odešla do stínů podobných těm, ve kterých se kdysi dávno zrodili první křesťané.

Nejlépe v přírodě, ale nejenom tam, dnes můžeme spatřit situaci, kdy nejbližšími společníky DSP bývají rostliny – nejčastěji stromy. Proč zrovna tenhle detail vypichuji... 🙂 Protože jej kdysi ve své Velké knize stromů vypíchl Fred Hageneder. Od té doby stejně jako on vnímám bezprostřední blízkost DSP a zástupců zelené říše jako beze slov promlouvající symbol finální, poklidné koexistence dvou velkých vír – starší pohanské a mladší křesťanské. Ač si napříč lidskými dějinami nemohly minimálně tisíckrát přijít na jméno (a vězte, že jak křesťané, tak i pohané byli pěkně prohnaní zmetci... 😏), člověk dal postavením kamenného kříže do stínu posvátné slovanské lípy na konci toho všeho jasně najevo, že co bylo, bylo.