Něco málo historie

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z volně žijících druhů morčat, zejména morčete horského (Cavia tschudii), a snad i morčete divokého (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Morčíkové, Čimuové a Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Morčata se používala také jako obětní zvířata, kněží z jejich vnitřností věštili budoucnost a ukládali je jako obětinu do hrobů zemřelých. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť.

Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy, močická a čímúská keramika zobrazuje např. hnědobíle strakatá morčata. V kečujištině, která bývala hlavním jazykem Incké říše, se morčata nazývají cuy podle typického hlasového projevu. V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof Kolumbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti slavný renesanční přírodovědec Conrad Gessner.

Morčata byla dovezena do Evropy v 16. století a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii.  Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. Královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě. Od 18. století se morčata stávala domácími mazlíčky dětí, z této doby pochází i anglické jméno guinea pig, tj. "prasátko za (jednu) guinea". V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy.

Slovo morče (v Jungmanově slovníku i morka) je odvozeno od slova moře a vzniklo podle německého Meerschwein(chen), doslova ‘(zá)mořské prasátko’ protože pochází ze zámoří (Jižní Amerika) a kvíká jako sele.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mor%C4%8De_dom%C3%A1c%C3%AD

Velké díky za betatest patří chisrepovi.