|
Sloupcová odlučnost je
nejvýrazněji vidět na svislých stěnách čedičových lomů, v opuštěných lávových
proudech nebo v magmatických žilách. Její pravidelnost a monumentálnost dává
čediči velmi charakteristický vzhled, který najdeme na mnoha místech světa
(např. Giant’s Causeway v Severním Irsku, Svartifoss na Islandu nebo u nás
Panská skála u Kamenického Šenova).
Geometrie čedičových sloupců
Sloupce mohou být dlouhé několik metrů, někdy i desítek metrů. Jejich průměr se
většinou pohybuje od několika centimetrů do půl metru.
- Pravidelnost tvaru závisí na
rychlosti chladnutí a homogenitě lávového proudu. Čím pomaleji magma chladne
a čím je prostředí stabilnější, tím dokonalejší a pravidelnější sloupce
vznikají.
- Orientace sloupců je směrem od
nejhladnější do nejteplejší místo v době vzniku.
Další typy odlučností
Sloupcová odlučnost není jediným typem odlučnosti, který můžeme v čediči a
dalších horninách pozorovat. Existuje více druhů, které vznikají podle různých
podmínek tuhnutí a mechanického namáhání:
Lavicovitá odlučnost
Hornina se rozpadá do silnějších, téměř paralelních „lavic“ (desek velké
mocnosti), které odpovídají buď sedimentárním vrstvám, nebo výrazným soustavám
puklin. Lavice mívají mocnost od decimetrů po metry a jsou běžné v pískovcích,
vápencích či křemencích; určují i tvar lomových stěn a skalních říms.
Deskovitá (plochá) odlučnost
Projevuje se štěpením do tenčích, plochých desek o mocnosti od milimetrů po
centimetry až decimetry. Často souvisí s odlehčováním a exfoliací u povrchu
(např. v žulách), kdy vznikají subparalelní pukliny kopírující tvar tělesa; může
se však navázat i na jemnější vrstvičnatost či foliaci a dává vznik kamenným
„šupinám“ a deskám.
Kostkovitá (bloková) odlučnost
Vzniká křížením dvou až tří zhruba ortogonálních soustav puklin, takže se
hornina rozpadá na kvádry až „kostky“. Typická je pro žuly, některé pískovce i
vulkanity; velikost bloků kolísá od decimetrů po metry. Tento typ odlučnosti
vede k tvorbě balvanitých sutí a kvádrových výstupů na svazích.
|