Tuhle, když jsem šla lesem, mi do oka padla tato skála:
A jak se tak dívám, říkám si... To vypadá jako mozek.
Není to zvláštní, že při pohledu na nějakou náhodnou skálu v lese se mi vybaví něco úplně jiného? Asi ani ne, jinak bychom tu zřejmě neměli místa jako je třeba Ďáblova prdel. Nefungoval by Rorschachův test, vánoční věštění litím olova by ztratilo jakýkoliv význam, Giuseppe Arcimboldo by byl jedním z mnoha zapomenutých malířů a sluchové kůstky by zřejmě měly jen latinská jména. Za to vše totiž vděčíme pareidolii.
Cambridgeský slovník definuje pareidolii jako situaci, kdy někdo vidí vzorec nebo obrazec tam, kde žádný není, například obličej v oblacích; jinak se dá definovat jako lidská tendence k nacházení významu v náhodných nebo nejasných podnětech (Hong, Chalup, & King, 2014), i když existují pochybnosti o tom, zda je to skutečně výlučně lidská vlastnost. Wikipedie uvádí, že pareidolie je psychologický jev, při němž dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie.
Dá se rozlišit na akustickou a vizuální. Do té vizuální patří např. obličejová pareidolie, jeden z nejznámějších a nejvíce prozkoumaných druhů, což zřejmě souvisí s naší schopností rozpoznávat skutečné lidské obličeje. Rozpoznávání obličejů nastává u dívek do několika desítek minut po narození, u chlapců do několika dní. Pokud se tato schopnost nemůže vyvinout cca do šesti měsíců (tj. v citlivém období, například kvůli zákalu), dítě bude trpět prosopagnosií, tedy neschopností rozpoznávat obličeje – nebude schopné rozpoznat vzorec, kterým se obličej „řídí“. Ti, kteří se vzorec „naučí“, ho potom přirozeně aplikují i jinde.
Mimo to ale smozřejmě můžeme vidět i jiné části lidského těla, obrazy zvířat či známých předmětů – mozek si zkrátka vybere, jaký vzorec se zrovna hodí, a obraz vám zprostředkuje už propojený. Zde přikládám pár vlastních ukázek:
Skála "Hubený doktor" v Tiských stěnách:
Svačinka:
Sova (možná vyžaduje větší přestavivost):
A ještě jedna sova (z webu www.stoplusjednicka.cz)
Teď ke keši:
- Jsou v ní předměty na výměnu, takže prosím, pokud si něco chcete odnést, nechte zde něco jiného (celkem jednoduchý princip výměny).
- Děti vezměte s sebou – jsou tu skalky, na které si určitě rády vylezou. Samozřejmě přitom dbejte na bezpečnost.
- Je tu výhled na Ještěd (sice ne ten nejhezčí, jaký jsem kdy viděla, ale za pokochání to stojí).
- Do logů můžete případně přiložit i nějakou vlastní fotografii, na které je vidět fenomen pareidolie (nebo samozřejmě i bez něj).
Tak lovu zdar, a nelekněte se cestou žádného obličeje na stromě ;) !