Povodně 2024

Povodně v Česku začaly v pátek 13. září 2024 jako výsledek srážky dvou frontálních systémů nad oblastí střední Evropy, které přinesly vytrvalý déšť. Zasáhly většinu území Česka, jeho sousední země, a také Chorvatsko a Rumunsko. V Česku během povodně dosáhlo 262 toků některého z povodňových stupňů.[4] Stoletou vodu zaznamenalo 55 měřicích míst. Zahynulo či bylo pohřešováno 13 lidí.

Moravskoslezský kraj se stal nejvíce postiženým krajem. K velmi zasaženým městům patřila Ostrava, kde se protrhla říční hráz u soutoku Opavy a Odry, Opava nebo Krnov, který byl zaplaven z 80 %. Silně zaplaveno bylo i město Bohumín. Stoletá povodeň z řeky Odry i dalších toků zaplavila stovky domů ve městě. Škody na obecním majetku i domácnostech přesáhnou miliardu korun. Podstatná část města tak byla kvůli zatopené rozvodně bez elektřiny, výpadky měly mobilní a datové sítě, zavřené byly mateřské, základní i střední školy. Jedním ze zatopených objektů byl i pěchotní srbu MO-S5 "Na trati" a část dálnice D1, které jsou nedaleko keše.

Bohumín byl zatopen kvůli nedokončené protipovodňové hrázi v místní části Pudlov, kde se místní hádali kvůli jednomu stromu, metasekvoji čínské, kterou chtěl majitel pozemku ochránit před skácením. Celá kauza se táhne už 27 let. Podle původní prognózy měla mít Odra v Bohumíně průtok 850 kubíků za sekundu. Jenže počasí se razantně změnilo a nový propočet, o několik hodin později, avizoval dvakrát tolik. To by bylo ničivé. Průtok se nakonec zastavil na hodnotě 1310 metrů krychlových za sekundu s výškou hladiny 706 centimetrů. Voda zaplavila drtivou část města.

foto Sznapka Petr

foto Muzeum MO‑S5 "Na trati"

Pěchotní srub MO-S5 "Na trati"

Pěchotní srub MO-S5 “Na trati“ je součástí československého pohraničního opevnění, které bylo budováno v letech 1935–1938. Stojí nedaleko Starého Bohumína a je součástí stavebního úseku Moravská Ostrava, podúseku Bohumín. Po stavební stránce se jedná o atypický oboustranný samostatný dvoupodlažní pěchotní srub III. stupně odolnosti. Výběrové řízení na stavbu objektu vyhrála stavební firma Dr. Ing. Karla Skorkovského z Prahy. Vlastní betonáž objektu proběhla v červenci 1936 a trvala 14 dní. Množství betonu, který byl použitý na stavbu objektu, činilo 4 314 m ³.

Původní výzbroj objektu tvořily dva protitankové kanóny a čtyři samostatné těžké kulomety umístěné ve střeleckých místnostech. Tato výzbroj byla doplněna těžkým a lehkým kulometem ve dvou pěchotních zvonech, třemi lehkými kulomety v pomocných střílnách a šesti granátovými skluzy. Osádku objektu tvořili vojáci 1. roty, I. praporu hraničářského pluku 4. Bojová osádka čítala 42 vojáků, mírová osádka byla poloviční. K bojové osádce musíme přičíst dva důstojníky a tři dělostřelecké pozorovatele.

V roce 1938 bylo území Bohumínska jakožto součást Těšínska obsazeno Poláky a objekt měl polskou osádku. V září 1939 Poláci ustoupili bez boje, území a objekt získalo Německo. Po roce 1945 byl objekt opuštěn. Od roku 1999 do dnešních dní o srub pečuje Klub vojenské historie Bohumín.

foto Muzeum MO‑S5 "Na trati"