Hladová studánka
nebo také Pramen Táborského a Ondrúškův, jak byla studánka pojmenována na počest dvou osobností z přelomu 19. a 20. století. Oba umělci, dva blízcí přátelé, toto místo často navštěvovali a vodili sem své přátele. Bronzový reliéf obou umělců je u studánky vsazen do kamene od r. 1957, kdy bylo také upraveno okolí studánky. Pod reliéfem je vytesaný nápis "Byli naši, byli", což je úryvek z pozvánky na tryznu Františka Táborského. Reliéfy vytvořil akademický sochař Jožek Antko z Rajnochovic. Vzhledem k vývratům, které se udály v bezprostřední blízkosti studánky v době nedávné, by byla potřebná úprava okolí i v současnosti.
autor: Fratišek Ondrúšek
František Táborský byl moravský básník, spisovatel, překladatel, historik, etnograf, kritik, učitel a sběratel umění. Narodil se 16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem a zemřel 21. června 1940 v Praze. Používal pseudonym František Hostivít. Narodil se v rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie Krůtilové. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1870–1878) a poté na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde se zaměřil na češtinu a němčinu. Od roku 1884 působil jako profesor na Vyšší dívčí škole v Praze, kde se v roce 1911 stal ředitelem a tuto funkci vykonával až do svého odchodu do důchodu v roce 1921. Byl redaktorem národopisné revue Naše Valašsko. V roce 1938 mu Masarykova univerzita v Brně udělila čestný doktorát. Do rodné Bystřice pod Hostýnem se rád vracel na letní prázdniny.
Osení.
Jak varhan ohlas větry tiché vlají,
a svěží osení svým klasem kolébají
jak jezero svou hřivou.
Ó srdce! Takou myslí vzdouváš ty se divou,
a skřivan – píseň, jež vyletí z tebe,
jest jenom tenký paprsk, jenž má stvořiť nebe.
Kdo chtěl by tebe poznať ve vší síle,
znáť kořínky by musil bujně rozpučilé,
jak s vroucím chvatem začínají růsti,
tu činorodou touhu, která v hrudě ústí
a klasem k výši blankytové trýská;
znáť hnízda musil by, kde ptáče sobě výská,
když drobným červem holátka svá krmí;
znáť musil by ten kříž, co nad osením strmí,
kde na věnec si dítě chrpu hledá,
a kam i havran černý s ustrnutím sedá;
znáť svátek musil by, kdy z chrámku zvučí zvonky,
a rosou sperleny se rozšumějí stonky,
kdy celé osení se duchem tvůrčím vlní,
a tebe, srdce, neznámá jen bolesť plní.
František Táborský
František Ondrúšek byl český akademický malíř, grafik a portrétista. Narodil se 4. března 1861 v Bystřici pod Hostýnem a zemřel 3. dubna 1932 tamtéž. Studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté na pražské Akademii výtvarných umění. Po roce přešel do Vídně a v letech 1883–1885 studoval malbu u Otto Seitze a do roku 1899 u prof. Ludwiga von Löfftze na Akademii v Mnichově. Od roku 1895 byl trvale usazen v Mnichově, kde se živil jako portrétista. V roce 1920 se vrátil na Moravu. Ve své rané tvorbě se zaměřoval na technickou dokonalost a studium starých mistrů. Později využíval volnější tahy štětcem a hutnější nánosy barev. Absolvoval řadu zahraničních studijních cest. Portrétoval významné osobnosti, včetně T. G. Masaryka, Leoše Janáčka, Jaroslava Vrchlického a dalších.
V r. 1913 si nechal Ondrúšek postavit v Bystřici pod Hostýnem vilu Včelín v rázovitém valašském stylu, do níž se natrvalo přestěhoval v roce 1920. Vila se stala kulturním centrem, kde se scházeli politici, výtvarníci, spisovatelé či hudebníci. V současnosti vila, kterou vlastní město, slouží jako centrum pro volnočasové aktivity všech generací.
Radostí ke geocachingu a geocachingem k radosti!