Při toulání za poklady nás napadlo realizovat otevřenou sérii, která by byla založena na našich osobních vzpomínkách. Jednotlivé příběhy začínají tam, kam sahá naše paměť a budou stručně popsány - bez ohledu na historickou, místopisnou, či jinou přesnost. Tam, kde jsme dnes, to zhruba víme. A kam se dostaneme za xxx let, to je důvod k zamyšlení a dobrovolná kvízová otázka do logu.
Série přináší trochu vzpomínek, nostalgie, připomenutí..... A také trochu uvědomění, že to, co bereme jako samozřejmost, ještě před nedávnem byla pouze přání. A také je tu možnost, že to, co bereme jako samozřejmost, může hodně rychle zmizet.....
Díl 004:
Potřeba stále rychlejšího života mění výrazně krajinu, tak jsme ji znávali. A tak má Soběslav nejen dálnici, ale i koridor. Obě tyto trasy zrušili bývalou trasu silnice na Zvěrotice a dále na Tučapy. A s ní zmizel i "ZVĚROTIĆÁK" - ikonický to kopec ve směru na Zvěrotice. Trasa dříve hojně využívaná pěšáky, cyklisty, motorkáři..... později i automobilisty pro přístup do lesů v lokalitě Krotějov. Kdysi dávno, dávno..... jste se tu při špacíru do lesa..... totiž mnohdy nepotkali ani s jedním autem. To si asi mnozí neumíte představit. Ale zpátky ke kolu. Ten kopec vyjet, to byla jakási "cyklo-maturita". A nezapomeňte, že jako kluci jsme neměli ani žádné přehazovačky..... Tak to zkuste, alespoň po nové trase !!!
Poklad jsme umístili až na kraj lesa a předpokládáme (asi marně), že jej navštívíte cyklovýletem ze Soběslavi. Proto také parkoviště u plavečáku. Když bude zrovna hic, parkuje se také u Černovického potoka - značeno.
A teď kvízová otázka: Dojeli jste na kole?