Keš příběhů a komunikace
Tvořit pochopitelně budete jen bude-li se vám chtít a budete mít čas a chuť se chvíli zdržet. [Jen zdůrazňuji poznámku z konce popisu, ne každý ho dočte do konce.]
Příběhy máme rádi, ale v každé době a každém věku je čteme jinak.
V dětství nám rodiče (či jiní rodinní příslušníci) čtou pohádky, později si už sami čteme romány fiktivní i historické ... já se ve svém věku vracím k pohádkám a mýtům. Vím, že není možné je brát zcela vážně, ale rada krále Miroslava ševci z filmu Pyšná princezna (1952) „nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj“ mi stále dává smysl. Jsem přesvědčená, že podobné rady na celý život jsou obsažené i v pohádkách a mýtech odjinud.
Svůj příběh prožíváme každý sám za sebe. Je skvělé, pokud ho můžeme s někým sdílet, ale „Life is what happens to you while you‘re busy making other plans (život je to, co se nám děje zatímco plánujeme něco jiného)“. Občas nám do života život „hodí vidle“. To je pak prima, máme-li si s kým popovídat o tom, co nás potkalo. Je pravděpodobné, že dotyčného potkalo něco podobného a psychologů je málo.
Jenže ne každý umí nezúčastněně naslouchat, bez udílení rad typu „být tebou, …“.
To je, bohužel, nanic, když si potřebujeme ujasnit svoje myšlenky. Jedním řešením může být inspirace básní K.H.Borovského Král Lávra a své problémy našeptat do vrby. Za vyzrazení tajemství pak může vyšší moc. Nebo si můžeme v klidu sednout, vzít papír a tužku a ze smutku (či radosti) se vypsat. Papír je lepší než sociální sítě. Ten totiž můžeme včas zmačkat a vyhodit.
A tak vzniká tahle keš, kde bude dost papíru a pohodlné křeslo, abyste mohli sdílet svůj příběh. Forma bude na vás. Můžete psát, malovat, vytvořit koláž, sochu z recyklovaného materiálu … a pokud se vám dílo nebude líbit, rovnou ho roztrháte a vyhodíte do patřičné popelnice na recyklovaný odpad.
Tvořit pochopitelně budete jen bude-li se vám chtít a budete mít čas a chuť se chvíli zdržet.
* * *
Prosím respektujte sousedy, jejich domácí zvířata i lesní zvěř.
Děkuji.
