Keš věnuji ženě, která pomohla tisícům lidí k uzdravení, věhlasné a tolik známé paní léčitelce Boženě Kamenické.
Keš není životopisem, článků bylo napsáno mnoho. Je vzpomínkou na ženu, která dokázala pomáhat druhým, i přestože sama neměla život jednoduchý a musela prožít mnohé utrpení a bolest. Ve zdejším Muzeu je k nahlédnutí i Kniha díků, kde jí několik stovek žen děkuje, že mohly na svět přivést dítě. Paní Božena byla žena, která měla schopnost jasnovidné diagnostiky, kdy k určení diagnózy jí stačil vzorek ranní moči. I přestože přišla o své jediné dítě, našla v sobě sílu a vrátila se ke schopnosti, kterou uměla nejlépe. Vychovala syny svého bratra, ovšem jediného z nich – Jaroslava spolu s manželem adoptovali. Po Jaroslavovi je zde jediná žijící příbuzná – vnučka paní Boženy. Chtěla bych podotknout, že tato paní o keši ví a zná její záměr, že je vzpomínkou na její babičku, kterou neskutečně milovala a která jí moc chybí. Název keše jsme zvolili podle jedné události, kdy nejmenovaná paní donesla paní Boženě moč, prý se domnívala, že je vtipná. Jenže paní Božena poznala, že se jedná o moč zvířecí a pronesla právě onu větu – Kozy neléčím.
Paní Božena většinu svého času věnovala druhým. Odpočívala velmi zřídka kdy, pokud tak večer a nebo v neděli chodívala na procházku ke Kalvárii se svojí vnučkou, zdejší kraj velmi milovala.
Čest, vděk, věčný klid a památka této úžasné paní, která odpočívá za hradbami hřbitova v Radnicích se všemi, které milovala.